Michal Hrůza exkluzivně: S Havlem většinou souhlasím

Michal Hrůza (zpěvák) 8

Autor: Alena Kaňová, stars24.cz

7. prosince 2017 17:10

Michal Hrůza na jaře vydal novou desku Sám se sebou a na podzim vyrazil na své turné TOUR SÁM SE SEBOU. Přichystal tak několik koncertů, které zaznamenaly obrovský ohlas. V rámci jednoho z nich poskytl naší redakci velmi milý a upřímný rozhovor, který vám nyní přinášíme.

Polárka  není  významná svou jasností, ale polohou na obloze. Ráno, večer, v noci, pořád je  na stejném místě a ostatní hvězdy se točí kolem ní. Osa rotace Země, která způsobuje zdánlivý pohyb všech hvězd na obloze prochází téměř přesně Polárkou a tím je způsobená její téměř úplná statičnost. Velký význam měla pro námořníky, kteří tak bezpečně za jasných nocí věděli, kudy plout na sever - pluli prostě přímo za nosem či spíše za Polárkou.

Stala se i díky této charakteristice píseň Polárka ústřední písní Vašeho nového CD? Nese v sobě tuto symboliku? Je ostatně i závěrečnou skladbou, byla zde umístěna záměrně třeba jako střetávání ženského (Polárka) a mužského (Polárník) principu?

Krása práce se slovem vychází i z mnoha významů slov, takže "polárka" může být vnímána různě. Myslím,že obsahuje jak ukazatel směru, tak i ženský element...

Již několikrát v životě jste stál na rozcestí. Které rozhodnutí bylo pro vás nejtěžší? „Černá a bílá se v šedi ztrácí.“ - někdy opravdu nevíme, jakou cestou se vydat, co je opravdu správné, černobílý svět neexistuje.

Přesně tak, právě to nevědění je úžasné. Ta možnost chybného rozhodnutí a tíha následků chyb a také jejich odpuštění si...to vše je zajímavé a v podstatě svobodomyslné. Osobně vnímám svobodnou volbu za jednu z našich největších veličin, kterými jsme obklopeni.

Souhlasíte s Václavem Havlem, který řekl, že: „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ ? Právě i symbol Polárky lze chápat jako naději, za kterou každý z nás znovu a znovu vyráží.

S panem Havlem souhlasím v mnohém, u některých věcí i trochu nesouhlasím, ale jeho velkorysost a optimismus je hodnota, kterou se chci přiučit. 

Ve skvěle vytvořeném klipu k písni Polárka lze mimo jiné vypozorovat i vaší lásku k přírodě. Máte nějaké své vyvolené, oblíbené místo, kam se rád vracíte? Kde nacházíte klid, pohodu? Je to stále ta malá chata u Berouna? Či je to Berounka, Sázava?

Klip k "Polárce" natočil Michal Budínský, který s námi byl na Špicberkách, v norském městě Tromso za polárním kruhem, kde se podařilo natočit polární zář, ale natočil i scény s Janou Plodkovou v Praze. Své oblíbené místo mám skoro všude, kde se dobře cítím. Ať už na chatě u Berouna,v Českém ráji, nebo v polární krajině.

Víru v dobro nalézáme nejčastěji v pohádkách? Četli Vám rodiče, když jste byl malý? Máte nějakou oblíbenou?

V pohádkách je krásně znázorněno mnoho věcí. Některé naše klasiky vnímám i dnešním dospělým způsobem jako geniální výchovný aspekt. Nejen Božena Němcová, Karela a Josef Čapkovi, ale i třeba pan Miler, Sekora...

Muzikoterapie sehrála významnou roli v době vašeho léčení po úraze a hraje ji pro spoustu nemocných lidí. Vlastně to, jak člověk hudbu vnímá, cítí, jakou mu dělá radost, je velmi významné. Vnímáte, že i vaše hudba, texty se stávají jakousi muzikoterapií? Zaznamenáváte ohlasy „takto léčených lidí“?

Muzikoterapie uvolňuje zablokování u lidí, kteří se potýkají s problémem komunikace s okolním světem. Dodnes k paní Doktorce Gerlichové občas zajdu. Pomohla mi mimo jiné i uvědomit si důležitost a odpovědnost mého hudebního konání, hlavně při psaní textů. Pokouším se v nich zaznamenat to, co vidím a nějak na to reaguji...Samozřejmě se objevují lidé, kteří jsou potěšeni a osloveni tím, co vidím a cítím i já. Taková známka souznění je pro obě strany potěšující.

Co je pro vás „velkou skladbou“ a „malou písničkou“?

Neumím asi rozeznat, co je velká skladba a malá písnička. Někdy sáhodlouze a obsáhle popisujeme událost, která má pro někoho obrovský význam a někdy naprosto jednoduše popíšeme událost,která má zásadní význam.Tímto narážím na velikány například ruské literatury,kdy například Puškin krátkou povídkou vyjádřil to, co se pokoušel vyjádřit Tolstoj na stovkách stránek svých románů.

V písni První a poslední zazní: „Jsem první, kdo přijde, když máš strach(… )Kdo na světlo tě vede(…)jsem první poslední, budu tu stále….dotyk i šrám z odkryté dlaně…“ Text Jiřího Dvořáka lze parafrázovat, každý si v něm najde to své, svůj pocit. Skladba je pro mě velmi emotivní. Napadá, že ji lze rozumět jako jakési vyznání svým dětem. Jako rodiče jsme velmi často pro naše děti ti první, ale i ti poslední. Rodina v dnešní době, ale i v těch minulých  tak důležitá. Dáváte svým dětem často rady nebo se je snažíte vést příkladem? Ač to může znít jako fráze.

Herec Jiří Dvořák je mým kamarádem. Seznámili jsme se, když mi předal hudební ocenění "Anděl". Naše přátelství vyústilo i v to, že mi odhalil básně, které píše. Přemluvil jsem ho, aby jednu báseň poskytl pro napsání textu. Jde o píseň "První a poslední", kterou jsem pochopil a doplnil slokou. Napovídá, že se jedná o osobnost, která ovlivnila a ovlivňuje naši tzv. křesťanskou civilizaci. No a jako rodič rád čtu právě ty jednoduché pohádky, než teda usnu (smích)

Václav Havel řekl své známé a tak hluboce pravdivé: „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí!“, vy podobně zpíváte: „Pravda a láska napospas zvítězí nad lží kolem nás." Je optimismus to, co mnoha lidem dnes chybí? A v tom shonu a přetvářce zapomínají na to, co je v životě opravdu důležité? A že nám stačí jediné ke štěstí,  a to být obklopeni láskou a jen prostě být.

Doufám, že jsem a zůstanu optimistou, protože pravda a láska optimisty zvítězí nad lží s nenávistí...Nejsem soudce věcí kolem nás, jediné co s tím můžu udělat je to, že to dělám tak, jak chci a jak to cítím...to je SVOBODA a tu cítím,že je naštěstí pořád kolem nás.

Být „Sám se sebou“ je velká lidská potřeba. Jen ji mnozí z nás neumí uskutečnit. Pořád se někam ženeme a neumíme se zastavit. Vaše výprava na nejsevernější místo na světě do Longyarbyenu byl splněný sen a tam asi nejvíce dolehne na člověka, že je třeba se někdy zastavit a zůstat chvíli se sebou sám a i proto, aby měl sílu si splnit a jít za svými í sny. Jaké jsou ty vaše?

Longyearbyen je opravdu nejsevernější městečko na světě, ale být sám se sebou lze i u nás doma. Mým snem je asi uvědomění si harmonické souhry věcí kolem nás. Ať duchovních, či materialistických...Tento sen je možná utopie, ale u snům je vše povoleno...(smích) 

Témata: Michal Hrůza (zpěvák)