Navzdory tomu, že je koronavirus rozšířen takřka po celém světě, není tak lehké se covidem-19 nakazit. Podle některých studií si ale za nákazu mohou lidé mnohdy sami, a nikoliv tím, že by nenosili roušku. Nemoc se totiž zřejmě nejvíce přenáší skrze doteky a sliznice. A ty provozujeme dnes a denně, navzdory tomu, že nám obličej halí roušky.
V roce 2015 provedla univerzita v Sydney studii, při níž monitorovala studenty medicíny a zaznamenala, kolikrát se dotkli své tváře. Každý z 26 budoucích lékařů se obličeje dotknul průměrně 23krát za hodinu, tedy zhruba každé tři minuty.
Téměř polovina všech doteků, přesněji 44 procent, se týkala kontaktu s očima, nosem nebo ústy. Na výsledek studie upozornila televize CNN s tím, že nedotýkat se obličeje zní sice jednoduše, ve skutečnosti je to ale mnohem těžší.
Stejně jako většina našeho chování začínají i neustálé doteky obličeje již v mladém věku a postupem času se stanou zvykem. Lidé se dotýkají tváře z různých důvodů. Jedna studie z roku 2014 například naznačila, že doteky pomáhají snižovat stres a nepohodlí.
"Spontánní gesta doteku obličeje jsou prováděna každý den různými lidmi, především ve stresových situacích," píše se ve studii. "Tyto pohnutky obvykle nejsou navrženy jako prostředek komunikace, často jsou prováděny nevědomky," stojí v ní dále.
Navzdory všem varováním si velká část lidí bude na tvář nevědomky sahat dál. I přesto, že vědci často upozorňují, že lidé se během dne dotknou řady věcí, které mají na svém povrchu miliony bakterií a virů. Ať už to jsou kliky od dveří, mobilní telefony nebo peníze. Zvyk je ale železná košile, kterou lze odnaučit jen těžké, zejména pokud probíhá bez přímé kontroly našeho vědomí.