Opravdu sauny prospívají zdraví? Vědecké studie vykazují zajímavá zjištění
Tradice finské sauny spojené s ledovou koupelí nebo válením se ve sněhu se rozšiřuje po celém světě. Ale co na to říká věda?
Novinářka Erika Benke se v zimě vydala na běh v mrazivém Oulu, 170 kilometrů pod severním polárním kruhem, a pak si dopřála klasickou finskou kombinaci sauny a ponoření do ledové vody. Po běhu ve -15 °C zamířila do dřevěné sauny, kde bylo 85 °C. Jakmile ji rozehřál žár a pára z rozžhavených kamenů, vrhla se do ledové řeky s teplotou kolem 1 °C. Pocit bolesti rychle vystřídal zvláštní pocit pohody a oživení, píše BBC.
Tato procedura, známá jako „kontrastní terapie“, je hluboce zakořeněna ve finské kultuře. V zemi s 5,5 milionu obyvatel je odhadem 3,3 milionu saun – jedna na každou domácnost. Sauny jsou dokonce zapsány na seznamu nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tradice se začíná šířit i mimo Skandinávii a inspiruje i populární kulturu – například švédská kapela Kaj s finskými kořeny oslavila saunu i ve své eurovizní písni „Bara Bada Bastu“.
Podle Heikkiho Junkkariho z Finské saunové společnosti Finové chodí do sauny alespoň jednou týdně a zůstávají tam 5 až 30 minut při teplotách mezi 80–100 °C. Většina z nich následně přechází do ledové vody nebo pod studenou sprchu, což stimuluje krevní oběh.
Kardiovaskulární epidemiolog Setor Kunutsor z Univerzity v Manitobě popisuje fyziologické reakce: v sauně se cévy rozšiřují, krevní tlak klesá, při ponoření do ledové vody naopak dochází ke stažení cév a zvýšení tlaku. Tato střídavá expozice by podle některých výzkumů mohla mít pozitivní vliv na kardiovaskulární zdraví, snižovat zánětlivost a dokonce i riziko demence.
Studie z východního Finska sledovala přes 2 600 mužů po dobu 20 let a zjistila, že pravidelné saunování (dvakrát až čtyřikrát týdně) snižuje riziko vysokého krevního tlaku, srdečních chorob i náhlého úmrtí. U mužů, kteří saunovali čtyřikrát až sedmkrát týdně, bylo riziko demence nižší až o 66 %.
Ne všechny výzkumy jsou ale tak optimistické. Mnoho studií podle Junkkariho nesplňuje náročná vědecká kritéria, jako jsou randomizované kontrolované pokusy. Existují také zprávy o úmrtích či zdravotních komplikacích po skoku do ledové vody – většinou u lidí s neodhalenými srdečními onemocněními nebo pod vlivem alkoholu.
Některé případy dokládají riziko srdeční arytmie u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. Letos byl v Británii popsán případ muže, který skončil na 12 dní v nemocnici po kolapsu v sauně.
Mnozí však zdůrazňují psychologické přínosy. Finský lyžař Juha Mieto popsal, jak mu sauny pomohly zvládnout smutek po smrti manželky. Sauna se pro něj i syna stala večerním rituálem, který jim přinesl klid a stabilitu.
Psycholožka Martha Newsonová zkoumá, jak rituály v saunách ovlivňují psychickou pohodu. Upozorňuje na silné pouto a pocit bezpečí, které vzniká, když lidé společně sdílejí prostor, intimitu a extrémní podmínky.
Podle výzkumů dochází při saunování ke krátkodobému zvýšení hladiny endorfinů, serotoninu a dalších hormonů, které zlepšují náladu. To může vysvětlovat úlevu při bolestech hlavy nebo pocit relaxace.
Při ponoření do ledové vody dochází k tzv. „chladovému šoku“ – prudce stoupá krevní tlak a srdeční tep. Pravidelní otužilci ale zažívají přesný opak – pokles klidového tlaku i tepu. Uvolňují se neurotransmitery jako noradrenalin, serotonin či dopamin, které stimulují tělo i mysl.
Kulturolog Antti Lindfors, sám zimní plavec, zjistil, že ledové koupání zvyšuje sebevědomí. Jeho dotazník ukázal, že lidé vnímají překonání mrazu jako mentální vítězství – po jeho absolvování se ostatní životní výzvy zdají snazší.
Výzkum na 49 lidech v Helsinkách potvrdil, že zimní plavci pociťují méně únavy a mají lepší náladu než kontrolní skupina.
Ale i zde existují rizika – například podchlazení či kolaps. Odborníci doporučují postupné zvykání a nepřeceňování vlastních sil.
Přestože vědecké důkazy o zdravotních přínosech saun a ledových koupelí nejsou zatím jednoznačné, kombinace horka a chladu má podle dosavadních poznatků potenciál prospívat tělu i duši. Jak říká Erika Benke, to, co dříve dělala „jen proto, že se po tom cítila dobře“, dnes vnímá jako rituál podložený i vědeckými poznatky. A doufá, že její tělo jí to jednou vrátí.
