RECENZE: Pohádka Čertí brko vám vezme hodinu a půl života, kterou vám nikdo nevrátí

Představa pekla jako místa, které vykreslil Dante Alighieri, v Česku vzala za své. Nejde o sféru, kde trpí duše hříšníků, dokonce ani o místo, které alespoň nějak nahání strach. Namísto čertů jako děsivých archetypů spravedlivého zla se stále častěji setkáváme s postavami, které svou rádobykomičností působí spíše trapně.

Čertí brko nejen že není výjimkou, ono na tom dokonce staví. Jan Cina coby popletený čert sice rád vytváří vynálezy připomínající moderní dobu, do prototypu čerta ale má daleko. Ostatně to je vidět hned v úvodu, kdy ho Lucifer pověří úkolem najít kohoutí brko, které má zapisovat lidské hříchy.

Neotrkaný čert se proto vypraví na zem, kde se nechá ponížit hned první zástupkyní ženského pohlaví, stejně tak i zlodějem, a vlastně každým, na koho narazí. O poznání lépe na tom ale není ani sám Lucifer. Ondřej Vetchý se vrátil do role vládce pekla po 35 letech od vzniku S čerty nejsou žerty, možná to ale raději neměl dělat.

Jak už to v novodobých pohádkách bývá, hlavní dějová linka se skrývá na řadou vedlejších, které nechybí ani tady. V tomto případě se ale setkáváme s něčím, nad čím zůstává rozum stát. A sice se závanem nepovedené politiky. Peklo je úřad, a tak proti němu vyvoláme revoltu. Čerty oběsíme, a když už jsme v tom, proč třeba rovnou nepověsit i nějakou tu panovnici. 

Čertí brko se zamotává do vlastního příběhu, který nepůsobí ani děsivě, ani komicky, ale zkrátka nudně. Jsou pohádky, které diváka osloví, nebo mu alespoň zůstanou v paměti. Tato mezi ně nepatří. Děj je sice neotřelý, ale zcela zbytečný. A zdlouhavý. Kromě klasické romantické linky působí většina věcí kolem nastavovaně a kdyby se z filmu vystřihlo 20 minut záběrů, nikdo nic nepozná.

O poznání zajímavěji působí efekty, rekvizity, lokace, kostýmy a herecké výkony. Na nich sice nelze postavit celý film, pohádce ale přidávají potřebné plusové body. Stejně jako scény, v nichž se hraje, zpívá a tančí. Jestli se sem hodí nebo ne je na individuálním vkusu každého diváka, je to ale příjemné zpestření příběhu, který nápadně připomíná Babišovo rozdávání koblih.

Pohádka se snaží o humor i jistou dávku filozofie, namísto toho ale tlačí do popředí naivitu čertů s Vetchým v čele, který se snaží vypadat alespoň autoritativně, byť mu to moc nejde. Prakticky vzato by se nic nestalo, kdyby jeho roli hrál někdo jiný. Na něm to zkrátka nestaví a byť pravděpodobně hraje tak jak má, špatný scénář nezachrání ani sebelepší herec.

Děti si přijdou na své, dospělí si přijdou na své. Málokdo ale odejde s pocitem, že viděl něco, co by někdy potřeboval vidět znovu. Marek Najbrt, který se chopil režie, stojí za Kanceláří Blaník, a její prvky nalezneme i zde. Zbytečně. Nehodí se sem. Na druhou stranu kdyby tu nebyly, tak by Čertí brko vlastně nemělo absolutně vůbec co nabídnout. Jen herce v hezkých kostýmech s pěknými kulisami. Možná by to ale stačilo.

Hodnocení: 50 %

Čertí brko

PohádkaČesko / Slovensko, 2018, 99 min

Režie: Marek NajbrtScénář: Robert Geisler, Tomáš HodanKamera: Martin ŽiaranHudba: Marek Doubrava, Viktor EkrtHrají: Jan Cina, Ondřej Vetchý, Judit Bárdos, Jan Budař, Marek Daniel, Jana Plodková, Václav Kopta, Tomáš Jeřábek, Marián Geišberg, Jakub Žáček, Michal Dalecký, Lukáš Latinák, Petr Vančura, Josef Polášek, Daniel Fischer, Robert Mikluš, Jiří Maryško

Témata: recenze film Čertí brko