Juraj Jakubisko (†84): Proč ležel komunistům v žaludku?
"Fellini Východu" Juraj Jakubisko natočil několik desítek hraných i dokumentárních filmů, které získaly víc než 80 ocenění, se proslavil již koncem 60. let, kdy jeho filmy dráždily komunistické cenzory.
Filmy Zbehovia a pútnici, Vtáčkovia, siroty a blázni a Do videnia v pekle, priatelia, plné poezie, metafor a symbolů, jimiž se vracel do rodné východoslovenské krajiny a k tamějším lidem, normalizátoři v komunistickém Československu zakázali. Jakubisko, jež chtěl být původně výtvarníkem a kameramanem, pak mohl točit jen dokumenty.
Na plátna kin se vrátil až v roce 1979 filmem Postav dom, zasaď strom, o rok později natočil slavný třídílný televizní film Nevěra po slovensky. Poté přišla slavná Tisícročná včela (1983), ve které si zahráli nejznámější slovenští herci jako Jozef Kroner, Štefan Kvietik či Michal Dočolomanský. Při jeho natáčení se Jakubisko seznámil se svým vzorem Federikem Fellinim. V jeho známé filmové pohádce Perinbaba pak hrála Felliniho manželka Giulietta Masinová. Ve snímku Sedím na konári a je mi dobre (1989) Jakubisko zpracoval své ústřední téma lidské touhy po štěstí.
V 90. letech natočil snímky Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný a Nejasná zpráva o konci světa, který byl promítán na více než 60 festivalech světa a získal čtyři České lvy, poté kritikou nepříliš dobře přijeté Post coitum (s Frankem Nerem).
Zpracování legendy o čachtické paní Bathory, které se s rozpočtem asi 350 milionů korun zařadilo k nejnákladnějším filmům v ČR i ve střední Evropě, vyneslo Jakubiskovi Českého lva za nejlepší výtvarný počin. Toto 15. Jakubiskovo celovečerní dílo se stalo divácky nejúspěšnějším filmem roku 2008. Jeho posledním filmem je Perinbaba a dva světy, který navazuje na oblíbenou pohádku a jehož premiéra plánovaná na prosinec 2020 musela být odložena kvůli zavřeným kinům.
Témata: Juraj Jakubisko
