psr
stars24.cz

VELKÝ ROZHOVOR - Jiří Kajínek se po propuštění z vězení nastěhoval do brněnské části Bystrc a je nadmíru spokojený. Svůj nový domov i lidi kolem si totiž náramně pochvaluje. Právě do Bystrce se za ním redakce našeho serveru zajela podívat. Povídali jsme si s ním nejen o momentu, kdy se dozvěděl o udělení milosti, ale v rozhovoru pro stars24.cz prozradil i to, jestli plánuje veselku a děti.

Co vám proběhlo hlavou, když jste se dozvěděl, že po všech těch letech dostanete prezidentskou milost? Na co jste se nejvíc těšil?

"Vezměte si to, že já jsem se snažil z vězení dostat dlouho. Řekněme, že 17 let mi prezidenti slibovali milost. Havel mi slíbil milost, Klaus mi slíbil milost – slíbili a nesplnili. Navíc do toho byly obnovy řízení a několikrát to vypadalo, že budu propuštěný. Takže hromada vězňů i bachařů, dokonce i ředitel věznice, všichni mi říkali: "My si stejně myslíme, že nakonec půjdete z věznice ven. A my čekáme, že vám některý prezident dá milost." Milost vždy přijde jako z čistého nebe. Měla by fungovat tak, že ji prezident udělí, otevřou se dveře a odcházíte.

Ale u pana prezidenta Zemana to bylo tak, že to dopředu avizoval. Já jsem tím pádem věděl, že o tom uvažuje. Akorát jsme nevěděli kdy. A když letěl do Číny – to bylo legrační, zrovna jsem byl v Rýnovicích – a tam vězni chodili a říkali: "My všichni chodíme do kaple a všichni se modlíme za to, ať se vrátí letadlo s panem prezidentem, ať hlavně nespadne, protože jestli spadne…" Takže Zeman to měl dobré v tom, že když se vracel, tak se za něj všichni modlili, aby se mu nic nestalo (smích). Samozřejmě si z toho dělám trošku legraci. Ale když slyšíte o tom, že vám prezident chce udělit milost, tak cítíte nadšení. Úžasné nadšení. Ale představujete si, že se pořád může něco stát. Milost jsem měl slíbenou už několikrát, takže jsem si říkal, že dokud nebudu za bránou, musím stát nohama na zemi a myslet si, že se může stát i něco jiného."

Na svobodu jste se pokoušel dostat různými cestami. Několikrát jste žádal o obnovu procesu, ale bez úspěchu. Kde je podle vás ten důvod, že k tomu nikdy nedošlo?

"V této zemi se obecně obnovy řízení nepovolují. Soud vlastně musí připustit, že odsoudil někoho nesprávně, že odsoudil někoho za něco, co neudělal. Obnovu řízení musíte podat u soudu, který vás už odsoudil k právoplatnému rozsudku. A soud, který vynesl špatný rozsudek, musí říct: "Já jsem vynesl špatný rozsudek." A to je ten základní problém. Proto v téhle zemi obnovy prostě nefungují. Třeba se doba změní, ale zatím je to takhle.

U obnov v Plzni byl soudce Bouček natočený, a televize Nova to dokonce odvysílala, jak ovlivňoval senát a přísedící a přímo jim říkal, že není ku prospěchu nikoho, aby se obnova povolila, protože on to nechce. To on dva přísedící, kteří tam byli s ním. Přísedící mají stejný hlas jako předseda senátu. A kdyby řekli, že to povolí, předseda může stokrát říkat, že ne, a oni ho přehlasují. Ale bohužel je předseda senátu přesvědčil, aby se to nepovolilo. A taková je realita. Vezměte si, že tato nahrávka, kdy soudce vyloženě ovlivňoval senát, což je protizákonné, mluvil o svědcích a o všech lidech jako o verbeži – což je podjatost. Televize to odvysílala, viděly to dva nebo tři miliony lidí. A nic se nedělo.

Všichni mi říkali: "Jdeš domů, není se o čem bavit, je to jasný." A jak rozhodl plzeňský krajský soud? Řekl, že tento důkaz byl získán nezákonně, takže se to nestalo. Viděly to miliony lidí, ale ono se to nestalo. A jak byste ten důkaz chtěli získat? Kdyby to bylo povolené a soudce o tom věděl, tak to asi nebude říkat, že? Tohle je prostě Kocourkov a začarovaný kruh. Proč já musím žádat o povolení obnovy soud, který mě odsoudil, že to je nesmysl? Lidé jsou málo vyzrálí.. Vyzrálý člověk může říct: "Ano, já jsem neměl dostatek informací, neznal jsem důkazy, které znám teď. Ano, rozhodli jsme nesprávně, rozhodneme jinak“. Ale co si budeme povídat, víme v jaké zemi žijeme a co je tady za lidi.

Nejsem obyvatel Ameriky, ale v Americe, než se někdo stane soudcem, tak musí mít za sebou praxi advokáta nebo státního zástupce. A teprve, když má za sebou několik let praxi, může být soudce. A u nás, když někdo vystuduje vysokou školu, přímo z právnické fakulty si jde sednout k soudu, kde tři roky někomu nosí tašku a vaří kafe a tváří se, že se tam připravuje na dráhu soudce. Pak složí soudcovské zkoušky a prezident republiky ho za nějaký čas jmenuje. A on pak jde soudit lidi. Jenže takový soudce o životě neví vůbec nic, ale rozhoduje o vašem manželství, o vašich dětech, rozhoduje o tom, co s vámi bude nebo nebude, uděluje tresty, odsuzuje lidi na doživotí. Úžasný, fakt úžasný.

A pak vzniká ta kasta lidí, kteří si myslí, že jsou nadlidi, kteří všechno vědí líp, protože soudce se de facto tváří, že rozumí úplně všemu. Ať se podíváte na ekonomickou kriminalitu, trestní věci, občanskoprávní věci, rozvody – on rozumí úplně všemu. Má samozřejmě soudní znalce, kteří mu vypracují posudky, ale ten soudce to musí vyhodnotit. A vy zjistíte, že soudce rozumí úplně všemu, všechno zná a všude byl. A je víc než Bůh."

Nedávno se v médiích objevila zpráva, že se opět pokusíte proces obnovit. Myslíte si, že teď bude hrát nějakou roli fakt, že jste na svobodě?

"Existují dva pohledy na věc. Asi nejlepší situace byla v roce 2000, kdy jsem utekl z vězení. Teď je ale samozřejmě situace jiná. Když jsem byl ve vězení, bylo to taky jiné. Teď uvidíme. Celé je to o tom, že musíte soudu přinést skutečnosti, která při původním líčení nebyla známá. Teprve pak může soud proces obnovit. Ale je to o tom, že soudce řekne, že podle něj je to nedostatečná skutečnost, nebo že tomu nevěří. Tak to je, je to o lidech. My připravujeme materiál k tomu, abychom mohli podat návrh na povolení obnovy řízení. A uvidíme, co se stane."

Říkal jste, že musíte mít něco nového, co dříve nezaznělo. Takže něco takového máte?

"Samozřejmě. Doufám, že ano."

Asi neprozradíte, co…

"To nejde (smích)."

Nedávno jste spolupracoval s hudebníkem Pavlem Ryškou na písni „Nikdy to nevzdávej“. Jaké to bylo?

"Já jsem natáčel už předtím, když jsme natáčeli seriál Já, Kajínek, natočili jsme 60 hodin. A z toho jsme odvysílali jen zlomek. Takže nemám žádný problém s kamerou. Já se na nic nepřipravuju, nikdy jsem neviděl žádný scénář. Cokoliv natáčíme, vždy je to jednoduché – přijdu a buď odpovídám nebo neodpovídám."

Pavel nám řekl, že vás oslovil a nečekal, že se mu ozvete zpátky. Co vás přimělo mu odpovědět?

"Asi se mu nebude líbit, co vám teď řeknu. Před nějakou dobou mě oslovilo pár lidí, že by mi chtěli po republice zorganizovat besedy. Že o to lidé mají zájem. Takže jsme se domluvili s jedním klukem z Uherského Hradiště, který chtěl uspořádat nějaké akce. Pak se do toho ale začaly plést různé radnice, začaly mít problém s tím, že je to prý nemorální a že jsem kontroverzní. Představte si, že se třeba domluvíte s nájemcem kina, nachystají se plakáty, přihlásí se lidi – během odpoledne se prodalo asi 150 lístků. Pak přijde radnice a zakáže to. Takže museli vracet peníze za lístky. A kde máme tu svobodu slova? Proč někdo někomu zakazuje jít na besedu?

Vzpomeňte si na Radka Hanykovicse a Emila Novotného, pašeráky, kteří byli v Thajsku odsouzení kvůli drogám. Klaus tam nakonec zajel, domluvil, že je převezou do České republiky. Hanykovicse nakonec pustili, protože měl rakovinu. A objížděl školy a všude dělal besedy – jako uznaný pašerák drog. A nikomu to nepřišlo divný. Já jsem sice odsouzený za vraždy, to je pravda, ale přece nepropaguju vraždy. Já se bavím o tom, že jsem nikdy nikoho nezabil a že jsem čtvrt století bojoval proti nespravedlivému odsouzení. A hlupák řekne: "Kajínek se živí tím, že propaguje, jak vraždí.“ To je vážně síla.

A pak za mnou přišel kluk, který diskuze zařizoval a řekl, že se mu ozval Pavel Ryška a že se znají z dřívějška. Řekl mi, že o mě napsal písničku a že mi ji pustí. Pak chtěl natočit videoklip a že to bude zadarmo. Šlo o to, že Ryška se v klipu nechtěl moc ukazovat a měl představu, že bychom to udělali tak, že 90 procentech videoklipu budu já a že on by jen občas vystrčil nos, aby na tom videu taky byl. Měly tam být billboardy na besedy a to, jak se podepisuju. Takže by se zviditelnily naše akce i on sám. S tím jsem souhlasil.

Pak začal vymýšlet, že půjdu do kostela a tam že se jako budu modlit. A já jsem mu řekl, že jsem nevěřící a že do kostela nepůjdu. Vymýšleli blbosti, já jsem je trošku osekal a domluvili jsme se, jak to uděláme. Byl jsem v tu dobu nemocný, bral jsem antibiotika, venku byla zima, ale když něco slíbím, tak to udělám. Tak jsme chodili po Brně a natočili to. Pak mě pozvali ještě jednou do Divadla Bolka Polívky. Pak mi jen Ryška poslal SMSku, že už je to na YouTube. Nikdo mi nic neukázal a když jsem se na to podíval, myslel jsem, že si ze mě dělají srandu. Z 90 procent, kde jsem měl být já, je to méně než 50 procent. To je tak, když někdo neodolá možnosti a myslí si, že sám bude slavný. Ryška to navíc udělal tak, že na titulní fotce na YouTube je on a nápis „Nikdy to nevzdávej“."

Vy teď žijete v Brně-Bystrci. To je docela daleko od centra a asi se tady moc neschováte. Prostě jste tady hodně na očích. Nevadí vám ta pozornost?

"Já s tím problém nemám, všechno je tady v pohodě. Zatím jsem nezažil žádný problém. Lidé se tady ke mně chovají slušně a v pohodě. Za celou dobu jsem nikde nepotkal nikoho, kdo by mi projevil něco negativního. Asi to dělají za mými zády nebo na sociálních sítích, ale osobně se mi nic takového nestalo. Třeba sociální sítě ale neberu vážně, to nemá cenu. Ale ať jsem byl v jakémkoliv městě, a tady v Bystrci speciálně, jsou lidé úžasní. Když jsem sem přišel v květnu, byla to tady samá zeleň. Jsou tu sice paneláky, ale ty vypadají vážně dobře, nejsou nalepené na sebe, je tu prostor. Z okna koukám přímo na přehradu. Kdykoliv bylo hezky, byl jsem na přehradě, bylo to úžasné, byl jsem vážně nadšený."

A byl jste v zimě na přehradě bruslit?

"To ne, bruslit jsem nebyl. Ale v létě mnohokrát jsem byl plavat a chodil jsem na lodě. A navíc je tu klid. Chodím tu venčit psa, večer je tu ticho, neslyšíte tu vůbec nic."

Co plánujete do budoucna? Uvažujete třeba o ještě dětech?

"Na to už jsem starý, podívejte se na mě, jsem stařík nad hrobem (smích). Někdo mi říkal, abych se podíval na Karla Gotta nebo Karla Šípa, kteří taky mají malé děti. Ale to je jejich věc. Ono to bude znít divně, ale já jsem strašně zodpovědný člověk. Když jsem byl mladý, mohl jsem mít děti a rodinu. Ale nechtěl jsme je mít kvůli tomu, jak jsem žil. Já bych svoje děti tak strašně miloval, že by to byl problém. Nikdy bych nedovolil, abych měl dítě a šel do vězení, to bych nikdy neudělal. Takže jsem si říkal, že dokud dělám nezákonné věci, tak je mít nemůžu. Kdyby se mi narodilo dítě, musel bych pracovat legálně. Ale na rovinu – mě bavilo dělat takové věci. Dneska mi někdo říká: "Vy jste kradl, vy jste kradl“. Ano, kradl jsem, ale bylo to před třiceti lety. Dnes každý kamioňák si občas to, co vozí, vezme domů. Řezník si odnese maso, pekař buchty. Ale to nikdo nebere tak, že kradou. Ale všichni kradou.

Ale abych to dopověděl... Je mi 57, domluvíme se na dítěti a to nebude zítra. Trvalo by to devět měsíců – a to minimálně. To už mi bude 58, takže v mých 70 letech tomu dítěti bude 12 let. Vy byste svému dítěti udělali, že byste v 70 letech přišli na rodičovské sdružení? A když mu bude 18, tak mi bude 76. Kdybych měl holku, to s ní budu v 78 letech tancovat na jejím maturitním plese? Vždyť se za mě bude stydět. Podle mě je to nezodpovědnost."

A co svatba? Tam věk tak velkou roli nehraje...

"To sice nehraje, ale na to musí být dva. Když někdo už byl ženatý, tak často říká, že mu to jednou stačilo. Ono je to vlastně k ničemu. Důležité je ujasnit si vztahy a vyjasnit si třeba majetkové věci. Dneska si říkám – proč je takový nárůst rozvodovosti? To proto, že ženy jsou víc samostatné, vydělávají si vlastní peníze, jsou ekonomicky nezávislé. Dřív žena zůstávala ve vztahu vlastně proto, že neměla kam jít, neměla peníze, byla závislá na svém muži, i když jí třeba ubližoval. Dneska nemusí. Řekne: "Mně se to nelíbí. Ahoj, odcházím.“ A rozvádí se. Mohou se rozhodovat svobodně. To je jedna z věcí, která skutečně funguje."

Témata:

rozhovor | Jiří Kajínek | stars24.cz

Vstoupit do diskuse