Zemřel režisér Juraj Herz (†83)

Informaci potvrdil s odvoláním na Herzovu rodinu Daniel Maršalík z České televize. Dílo Juraje Herze se řadí k československé nové vlně, mezi jeho nejznámější filmy patří filmová adaptace románu Ladislava Fukse Spalovač mrtvol.

Film vznikl v roce 1968 a šel záhy po svém uvedení do trezoru. "Najednou získal na strašlivé aktuálnosti, protože byl o konformistovi. Po srpnu se nejžádanějšími typy stali právě konformisté. Najednou byl zoufale aktuální: o lidech, kteří otáčeli. Proto ho zakázali," uvedl k tomu Herz. Plánoval další spolupráci s Fuksem, komunistický režim ji ale zamezil.

V několika snímcích se Herz potýkal s cenzurou, na čas dokonce nemohl točit vůbec a později jen "výměnou" za natočení snímku z dělnického prostředí (Holky z porcelánu). Aby se vyhnul točení politicky motivovaných filmů, natočil dvě pohádky - Panna a netvor a Deváté srdce. V roce 1987 emigroval do Německa, kde pracoval především pro televizi. Po návratu žil převážně v Česku a natočil ještě několik filmů.

Juraj Herz se narodil 4. září 1934 ve slovenském Kežmaroku. Jako židovský kluk prošel koncentračním táborem, prostředí Ravensbrücku ho inspirovalo v 80. letech k natočení dramatu Zastihla mě noc o osudu komunistky Jožky Jabůrkové.

Vždy říkal, že hrůzu má rád a pohrává si s ní ve svých filmech. Jeho filmy zneklidňují, fascinují a děsí. Jako filmový režisér byl ale samouk, studoval fotografii na Umělecko-průmyslové škole v Bratislavě a poté režii a loutkoherectví na DAMU v Praze. Filmovému řemeslu se později v Praze učil od režisérů Zbyňka Brynycha a Jána Kadára. Předtím v letech 1960 a 1961 působil jako herec a režisér v pražském divadle Semafor. Od roku 1961 pracoval jako asistent režie a později i jako režisér v Praze na Barrandově.

Ke známým Herzovým dílům patří také televizní film Sladké hry minulého léta, drama Petrolejové lampy, Morgiana nebo první český horor Upír z Feratu. Debutoval v roce 1965 středometrážním filmem Sběrné surovosti na motivy povídky Baron Prášil Bohumila Hrabala ze sbírky Perlička na dně. Snímek se považuje za jednu z nejlepších filmových adaptací Hrabalova díla.

V roce 1976 natočil snímek o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí - Den pro mou lásku. Známá je jeho komedie Buldoci a třešně, méně už bizarní snímek Straka v hrsti s hudbou Pražského výběru. Do Herzovy filmografie patří i snímky Holka na zabití nebo televizní seriál Gagman, ve kterém se objevil i jako herec. Hrál také v několika filmech svých kolegů - v oscarovém Obchodě na korze, muzikálu Kdyby tisíc klarinetů či v komedii Limonárový Joe aneb Koňská opera.

Herz byl autorem více než 25 celovečerních filmů, z nichž mnohé získaly ocenění na prestižních filmových festivalech. Před osmi lety dostal na filmovém festivalu v Karlových Varech Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. O rok dříve obdržel za své celoživotní dílo také ocenění Český lev.

Filmy Juraje Herze zneklidňují, fascinují a děsí Jeho filmy zneklidňují, fascinují a děsí. Režisérský samouk Juraj Herz měl v sobě cosi temného. Jako židovský kluk prošel koncentračním táborem. Hrůzu měl prý rád a léta si s ní pohrával ve svých filmech. Jeden režim ho chtěl zlikvidovat, druhý zakazoval jeho filmy. A on "točil se skřípěním zubů". Juraj Herz zemřel v neděli ve věku 83 let.

Jeho filmy se řadí k české nové vlně a kořením je specifický humor a erotika. Herzův smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění dospěl svého vrcholu ve Spalovači mrtvol (1968).

Toto podobenství o eleganci lidské zrůdnosti a síle ideologie vystihuje morbidní atmosféru předlohy Ladislava Fukse: "Každý týden, dva roky jsem se s Fuksem setkával v kavárně Slavia. Úplně jsem se dostal do područí jeho myšlení, byl to zvláštní člověk, jemně řečeno." Léta zakázaný snímek pravidelně figuruje v anketách nejlepších českých filmů.

Herz sám byl v šedesátých letech 20. století filmovým outsiderem. Na FAMU ho nepřijali, protože předtím vystudoval uměleckou průmyslovku v Bratislavě a loutkářskou fakultu DAMU. A slavná generace FAMU - Chytilová, Menzel, Němec - s ním nechtěla nic mít. Natočil sice jednu povídku do jejich projektu hrabalovské adaptace Perliček na dně s názvem Sběrné surovosti, z konečné verze byl však snímek vyřazen a promítal se zvlášť.

V děsivých příbězích si prý Herz liboval od dětství (narozen 4. září 1934 v Kežmarku): "Jako dítě jsem se dostal k německým pohádkám bratří Hauffů. To byly skutečné horory. Usekané ruce, nohy ..." Sám natočil dvě pohádky - Panna a netvor a Deváté srdce: "Děti z nich s křikem utíkaly, ale na hororových festivalech měly úspěch."

Lásku k filmu v něm vzbudil otec lékárník, vášnivý fotoamatér a majitel malé kamery, kterou syna natáčel. V Kežmarku bylo jediné kino a Herzovi do něj chodili na všechny filmy.

Filmovému řemeslu se později v Praze učil od režisérů Zbyňka Brynycha a Jána Kadára: "Brynych mi nabídl roli ve filmu a pak i místo asistenta režie." To bylo v roce 1961 po jeho působení v roli herce a režiséra v pražském divadle Semafor.

Později chtěl natočit i další adaptace Fuksových knih, ale taky Nadsamce podle Alfreda Jarryho: "Po Spalovači se mi chtělo jít tímto směrem, všechno mi zakázali. S nechutí jsem šel do Petrolejových lamp a ještě větší nechutí do Morgiany."

V 70. letech překvapil snímkem o manželské dvojici, která se musí vyrovnat s tragickou událostí - Den pro mou lásku.

A první česky sci-fi horor o autu poháněném lidskou krví z názvem Upír z Feratu je taky z jeho dílny. Jakož i bizarní snímek Straka v hrsti s hudbou Pražského výběru.

Z prostředí Ravensbrücku, kterým sám prošel, natočil v 80. letech drama Zastihla mě noc o osudu komunistky Jožky Jabůrkové. Z něj později okopíroval Steven Spielberg jednu scénu do Schindlerova seznamu.

V roce 1987 odešel Herz po zákazu Straky v hrsti do Německa točit pro televizi. Po návratu do Česka v 90. letech točil filmy a v pauzách mezi natáčením režíroval divadelní hry.

Herz pocházel z židovské rodiny, byl pokřtěn, ale byl ateista. Dřív míval velkou fobii z obvazů. Neměl rád přírodu a vodu. Měl rád počítače a internet a na webu nakupoval filmy a vzácná vína.

Jeho posledními filmy byly Habermannův mlýn, který natočil v roce 2010, a o čtyři roky později povídkový projekt Slovensko 2.0, na němž se podílel s dalšími devíti režiséry

Témata: Juraj Herz úmrtí