Chuck Norris je celý život terčem posměchu. Zatímco v mládí se mu posmívali, nyní se lidé smějí spíše vtipům o něm. Jako tomu s koronavirem. I přesto se herec stal legendou. Jak se ale k bojovým uměním a díky nim i k filmu dostal?
Norrisova cesta k postavení legendy mezi herci akčních filmů přitom nebyla jednoduchá, v mládí třeba bojoval s předsudky kvůli čerokézské krev kolující v jeho žilách. Na škole byl spíš podprůměrný student a moc nevynikal ani ve sportu.
"Vůbec jsem si nevěřil, často jsem snil o tom, že budu silný a dokážu se sám o sebe postarat, že zmlátím ty, co mě šikanují," popsal nepříliš šťastná školní léta. Hned po střední škole narukoval k letectvu, jako vojenský policista sloužil v Koreji.
Pobyt v asijské zemi změnil Chucku Norrisovi život. Právě tam se seznámil s bojovými uměními, věnoval se taekwondu, judu i karate. Zpočátku to ale nebyla žádná sláva, při prvním pokusu přerazit holou rukou betonové tvárnice si dokonce ublížil.
"Připravil jsem se, zkoncentroval a namířil pěst rovně dolů. Ale těsně před nárazem jsem se lekl a trošku jsem ruku pootočil. Skončil jsem na šest týdnů v sádře," vzpomínal. Zranění ale jeho usilovnou snahu něco v životě dokázat nezastavilo.
Bojovým uměním se věnoval i po propuštění do civilu v roce 1962. Chvíli pracoval pro leteckou továrnu Northrop, pak si ale v Kalifornii postupně otevřel několik tělocvičen, kde vyučoval zejména karate. Právě to mu přineslo největší úspěchy, v roce 1968 se stal mistrem světa a titul šampióna si udržel až do roku 1974. To už měl za sebou první setkání se filmem, kde měl kontakty díky návštěvníkům svých tělocvičen.
Banán přilepený lepící páskou se prodal. Za částku, které se jen těžko věří
Eva Pavlová se stala terčem nespokojených občanů. Jak to nesla?