Za svůj stoletý život napsal Otakar Vávra přes 80 scénářů a režíroval padesátku filmů. Mezi nimi poetickou Romanci pro křídlovku, existenciální Zlatou renetu či syrové drama Kladivo na čarodějnice, ale také snímky poplatné komunistické ideologii.

A právě to, že sbíral pocty za každého režimu, mu někteří vyčítali. I oni však museli uznat, že tento energický režisér s nezkrotným tvůrčím potenciálem, který zemřel před deseti lety, 15. září 2011, byl skutečným mistrem svého řemesla.

"Můj život byl s chybami, nehrdinský, ale často dost odvážný," tvrdil ve svých pamětech Podivný život režiséra Vávra, jenž byl mimo jiné držitelem medaile Za zásluhy či Českého lva za dlouholetý přínos domácí kinematografii.

Kritici mu vyčítali zejména dvě trilogie - husitskou Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem, natočenou mezi roky 1954 a 1956, a druhoválečnou Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy, kterou vytvořil za normalizace v letech 1973 až 1975. Také dvoudílný film Putování Jana Amose (1983) bývá označován jako zjednodušeně zkreslující.

"Pro mě bylo tenkrát nejdůležitější říct, jak je úžasné, že jsme na tomto území vydrželi od šestého století, že nás nepřelilo germánské moře a že pořád mluvíme česky," říkal k husitské trilogii Vávra, jehož některé filmy si kromě vysokého rozpočtu žádaly i několikatisícový kompars. Zejména pak ty, jež Vávrově tvorbě dominovaly - snímky historické.

Některé z nich byly oceněny i v zahraničí, například Cech panen kutnohorských z roku 1938 (Zlatý lev v Benátkách) či Kladivo na čarodějnice z roku 1969 (cena filmové kritiky na MFF v Mar del Plata v Argentině).

Témata:

Vávra, Otakar | stars24.cz

Vstoupit do diskuse