Režisérka Marie Poledňáková si na přelomu 70. a 80. let získala srdce diváků svými rodinnými komediemi, které dodnes nezestárly. Příběhy školáka Vaška dávajícího dohromady své rodiče nebo trampoty tří otců a jejich ratolestí na horách patří do zlatého fondu české kinematografie.

Režisérka, která po snímku Dva lidi v ZOO z roku 1989 věnovala svou pozornost vydávání knih a podnikání, se musela vyrovnat s novými technologiemi. "To byl neuvěřitelný skok, prostě výlet z jednoho století do druhého! Nová zkušenost byla úžasná, jak s technikou, tak s novou generací zapálených mladých profíků," popsala Marie Poledňáková své pocity po návratu za filmovou kameru. Jejím prvním pokusem o comeback byla komedie Jak se krotí krokodýli (2006).

Kritika sice volné pokračování filmů Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978) - ovšem již bez tragicky zesnulého Tomáše Holého - příliš příznivě nepřijala, přesto si do kin našlo cestu nadprůměrných 600.000 diváků. "Mládež vydrží kdejakou 'ptákovinu', ale zvednout ze židlí střední a starší generaci, aby šla do kina, je daleko obtížnější," řekla k tomu režisérka.

Mnohem více lidí ale zná Poledňákové starší snímky, film S tebou mě baví svět (1982) byl dokonce vyhlášen nejlepší českou veselohrou 20. století. Film získal Zvláštní cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Gijonu 1983 a v roce 2000 Zlaté jablko za nejúspěšnější dětský film století. "Nic takového jsem ani ve snu nečekala," svěřila se Poledňáková, jejíž filmografie přitom není příliš bohatá a velkou část z ní navíc točila pro televizi. Předtím, než se v roce 1973 poprvé postavila za kameru, ale získala zkušenosti jako dramaturgyně a scenáristka Československé televize, kam nastoupila jako asistentka scény začátkem 60. let. Toto místo jí nabídl Jaroslav Dietl.

Důvody, proč se Marie Poledňáková po deseti televizních letech dala na režisérské řemeslo, po kterém původně nijak neprahla, přitom byly jednoduché. "Za deset let po boku režisérů jsem viděla, co ta profese obnáší: stres, napětí, úspěchy a pády... Věděla jsem ale, že určité scény - především s dětmi - nikdo nezrežíruje podle mých představ," zdůvodnila svůj přestup na "plac". Po historických inscenacích - o malíři Karlu Purkyněm a králi Přemyslu Otakaru II. - přišla slavná "Velryba", která má u diváků úspěch dodnes.

Poledňáková se narodila 7. září 1941 ve Strakonicích v rodině univerzitního profesora. Než nastoupila na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze, musela se kvůli nevyhovujícímu kádrovému profilu živit jako svářečka v továrně. Nakonec se ale na vysněnou školu přeci jen dostala. To už ale měla syna Petra, z manželství s muzikologem Ivanem Poledňákem.

"Školu jsem dokončila, když synovi bylo osm let. Nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi jeho čtvrtým a osmým rokem jsme žili sami, celé dny jsem byla zapřažená v televizi, noci jsem trávila nad skripty. Petr chtěl mámu, která na něj má čas, chtěl jezdit na hory, jenže já jsem i v létě o víkendu na chatě ležela v učení," popsala jeden z inspiračních zdrojů pro svůj první veleúspěšný snímek, do kterého ale zařadila třeba i zkušenosti z rodiny sestry - učitelky.

ČST dala sbohem počátkem 80. let, když "nedostala podmínky k práci". Komedii S tebou mě baví svět tak točila na Barrandově a úspěch slavila i v kinech. Po listopadu 1989 dala na dlouho režírování sbohem, podílela se třeba na vzniku televize Premiéra (dnešní Prima).

Úspěch v kinech si Poledňáková po letech zopakovala s romantickou komedií Líbáš jako bůh (2009), která se stala trhákem, když ji v kinech vidělo přes 900.000 diváků. Snímek také získal Českého lva pro nejúspěšnější divácký film roku 2009. Volné pokračování Líbáš jako ďábel se stalo divácky nejúspěšnějším českým filmem o tři roky později. V roce 2013 vydala Poledňáková autobiografickou knihu S kým mě bavil svět. V červenci 2016 utrpěla mozkovou příhodu.

Témata:

Poledňáková, Marie | stars24.cz

Vstoupit do diskuse