Jeden z nejvýznamnějších herců druhé poloviny minulého století Petr Čepek, který se narodil 16. září 1940, spojil prakticky celý svůj divadelní život s pražským Činoherním klubem, velkou popularitu mu ale přinesl především film.

Na jevišti i před kamerou dokázal Čepek diváky zaujmout pronikavým pohledem a temným hlasem a přestože ho podmračený vzhled předurčoval k rolím vážným, navíc většinou záporným, dokázal se prosadit i v komediích.

Čepkův neobyčejný herecký talent vyzdvihovali mnozí, o jeho hereckém nadání byla už v mládí přesvědčena také jeho matka. On sám zpočátku asi kvůli vrozené ostýchavosti k herectví příliš neinklinoval. Divadlo mu učarovalo až v Ostravě, kam se s matkou a bratrem přestěhoval z Beskyd po smrti otce. Následovala přihláška na pražskou DAMU a studium v silném ročníku herce a pedagoga Miloše Nedbala. Jeho spolužáky byli například Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám, Jiří Krampol či Jana Drbohlavová.

Po studiích na krátko odešel do ostravského divadla Petra Bezruče, v roce 1965 se ale spolu s několika kolegy a režisérem Janem Kačerem přesunul zpět do Prahy, kde se právě zrodil Činoherní klub, který Petr Čepek považoval za svůj domov. Za téměř tři desítky let hrál na jevišti v ulici Ve Smečkách například v Gogolově Revizorovi, v Dostojovského Zločinu a trestu, slavné jsou jeho role v představení Obsluhoval jsem anglického krále či ve hře Smyčka.

V půli 60. let si Čepka všimli filmaři, před kamerou vytvořil přes dvě desítky rolí. Divákům asi nejvíce utkvěla v paměti jeho postava syfilitika Pavla Maliny v Petrolejových lampách (1971), skvěle si vedl i v dalším filmu Juraje Herze Morgiana (1972). První hlavní roli si zahrál v Hotelu pro cizince (1966) Antonína Máši, Pro Čepka bylo také významné setkání s Františkem Vláčilem, v jehož filmech Údolí včel (1967) a Adelheid (1969) vytvořil jedny ze svých nejlepších rolí.

Objevil se také v zábavněji laděných filmech, i tam ale Petr Čepek jen vzácně vypadl ze své škatulky zamračených postav. Ať už se jednalo o člena správní rady z Postřižin (1980), dragouna Bimbáce ze Tří veteránů (1983), arcivévodu a jeho dvojníka z komedie Jára Cimrman ležící, spící (1983) či podváděného řidiče Turka z Vesničky mé střediskové (1985). Jeho poslední filmovou úlohou byla titulní role ve Švankmajerově Lekci Faust, za kterou získal in memoriam Českého lva.

Sametová revoluce Čepka nakrátko zavedla k politice, která ho přitom zajímala už dřív. Podepsal například petici Několik vět, jako jeden z mála také odmítl roli v normalizačním seriálu o majoru Zemanovi. Koncem roku 1989 byl u zrodu Občanského fóra, záhy se ale vrátil do divadla a také na DAMU, kde začal vyučovat. Další plány mu ale překazila rakovina, které po dvouletém boji podlehl 20. září 1994. Otec dvou dcer zemřel čtyři dny po svých 54. narozeninách.

Témata:

Petr Čepek | stars24.cz

Vstoupit do diskuse