Dva dny volna pro státní zaměstnance. Nový plán vlády, jak nalákat na očkování více lidí, se na sociálních sítích setkává s kritikou i posměchem. Ve skutečnosti nejde o nijak špatný návrh, jednoduše ale nestačí. A podobně jako v minulosti hrozí, že se i nyní vláda probere, až bude pozdě.
Kdo chtěl, ten se už naočkovat nechal. Možností, jak získat vakcínu, je a v posledních týdnech bylo dost. Prakticky každý má možnost se sebrat a do pár hodin se nechat očkovat proti covidu, ať už mobilním týmem, v centrech bez registrace, přes praktického lékaře nebo skrze registrační formulář.
Otázkou zůstává, co s lidmi, kteří očkování odmítají. Právě ti se podle řady odborníků mohou ukázat jako strůjci další podzimní covidové vlny, čehož se experti obávají. Vlády očividně nikoliv, jinak by začala konečně konat.
Odpůrce se k očkování zatím snaží přimět opatrnou a nenásilnou formou. Ačkoliv jim vakcíny téměř doslova strká až pod nos a snaží se očkování co nejvíce zjednodušit a zpřístupnit, motivace silně pokulhává. Pochopitelně tou nejsilnější by měla být snaha o ochranu vlastního zdraví, ale to očividně ne každý chápe.
Kdo tedy není natolik duchapřítomný, aby rozuměl významu vakcín ve vztahu k prevenci, ať už své osobní nebo globální, měl by být k očkování postrčen jinak. Pochopitelně nenásilně, ale účinně. A především dřív, než bude pozdě.
To se ale vládě nedaří. Motivace vyhrát iPhone nebo tenisky se setkala s posměchem a dva dny volna pro státní zaměstnance na sociálních sítích také zatím příliš uznání nesklidily. Samozřejmě se ukáže až časem, jak účinná motivace to je, bohužel ale na malém počtu lidí.
Mnohem větší efekt by mělo, kdyby se dva dny volna udělili každému zaměstnanci, příp. se přišlo s výhodou i pro podnikatele. Funguje to, v zahraničí se podobný model osvědčil, stačí se podívat např. do Belgie. V Česku ale jde opět o polovičaté řešení, které nebude mít výrazný globální dopad. na rozdíl od nedostatečné proočkovanosti.
I přesto ale nejde o spásné řešení, které by počet vakcinovaných v Česku výrazně navýšilo. A vládě dochází čas. Mapa Evropy opět rudne, mnoho dalších států hlásí rekordní přírůstky nakažených, a Česko by nemělo upadnout v letargii s počtem kolem dvou set nakažených denně. Minulost v kombinací se znalostí exponenciálního růstu ukázala, že z dvou set se během krátké doby mohou stát tisíce.
Jinde v Evropě si to uvědomují. Očkovaní získávají výhody, v některých sektorech se dokonce tlačí na povinné očkování, a ačkoliv se řadě odpůrců vakcíny nelíbí, stát má pravomoc a dokonce i povinnost ochránit veřejné zdraví. Ten náš tak zatím ale příliš nečiní.
Brzy se tak možná ukáže, že kdo se obává dalších lockdownů, není skeptik, ale realista. Ani vláda, ani ministerstvo zdravotnictví dosud nedokázalo nijak účinně bojovat proti dezinformacím o vakcínách, což je jeden z primárních důvodů, proč lidé očkování odmítají. Je těžko tak budou sanovat škody, když nedokáží zastavit ani příčinu. A s nečinností a rukama v kapsách se změny provádět nedají.
Vláda si tak možná nadále zachová laxnost, kterou provalí až buď výrazné zvýšení počtu nakažených, nebo volby. V tu chvíli možná přijdou razantní rozhodnutí, kterým by se dalo předejít, kdyby se začalo jednat už nyní. Způsobů jak motivovat je hodně, od těch finančních po různé kulturní a společenské výhody. Stačí si jen vybrat.
K tomu by se ale musel někdo odhodlat. Ministerstvo zdravotnictví připomíná vyplavenou velrybu, která sebou bezmocně plácá na pláži. Sem tam z ní vyjde nějaká ta hrozba zpřísnění, nějaké to rozvolnění, ale dlouhodobá koncepce či snaha o osvětu je stejná, jako v průběhu celé pandemie. Nulová.
Není proto divu, že se odpůrci vakcinace ohánějí tvrzeními, že i očkovaní se mohou nakazit, že do tří (pěti/sedmi...každý věří jiné fantasmagorii) let zemřou, že vakcíny mají na svědomí tisíce životů, nebo že na očkovaných drží magnety. Nikdo jim dodnes účinně nevysvětlil, jaká je skutečnost. A ten nejvyšší zdravotnický orgán, který by to měl dělat, dál mlčí.