Obávaná sršeň asijská ohrožuje Česko. Kde se tu vzala a co dokáže?

Ve čtvrtek se objevily zprávy, že v Plzni poletují velké sršně. "Zaslané fotografie svědčily o tom, že se pravděpodobně jedná o sršeň asijskou. Dnes jsme vyrazili na místo a ověřili, že jde skutečně o tento invazní druh. Nyní se pokusíme najít hnízdo, kontaktujeme hasiče, kteří by je měli zlikvidovat, a budeme informovat místní úřad a veřejnost," uvedl Tomáš Görner z AOPK. 

Agentura upozornila, že druh je schopen rychlého šíření. Proto apeluje, aby byla podezření na výskyt hlášena. Likvidaci hnízd je možné zajistit i ve spolupráci s hasiči. Včelaři již byli o celé záležitosti informováni. 

Sršeň asijská, latinsky Vespa velutina, pochází z jihovýchodní Asie a je špičkovým predátorem. Jeden takový sršeň dokáže ulovit a sežrat až 50 včel denně. A kvůli své invazivní povaze je předmětem zájmu mnoha odborníků.

Odborníci a úřady se snaží omezit šíření tohoto druhu a minimalizovat jeho negativní dopady na místní ekosystémy a hospodářství. Výzkumy totiž ukazují, že asijské sršně by v případě nejhoršího scénáře mohly státy vyjít na miliony eur. V případě masivního šíření by například francouzskou ekonomiku vyšly na 30,8 milionu eur (přes 700 milionů korun) ročně.

Asijské sršně se ale neživí jen včelami. Odstrašují je také od květin, čímž znemožňují jejich opylování. Vědci zjistili, že návštěvnost květin v přítomnosti těchto predátorů podstatně klesá. Nepředstavují hrozbu pouze pro včely, aktivně loví také další opylovače, jako jsou čmeláci. 

Sršeň se poprvé dostal do Evropy v roce 2004 v oblasti Lot-et-Garonne v jihozápadní Francii. Do Evropy byl údajně přivezen omylem v zásilce keramiky z Číny. Od té doby se sršni rozšířili do několika sousedních zemí, včetně Španělska, Portugalska, Německa a Spojeného království. 

V Británii byli poprvé pozorováni v roce 2016 poblíž Tetbury v Gloucestershire. Od té doby včelaři našli a identifikovali 43 sršních hnízd napříč zemí, především ale v jižních hrabstvích, jako je Kent, Hampshire a Devon.

Situace se ale zhoršuje. Letos bylo ve Velké Británii potvrzeno více pozorování asijského sršně než ve všech předchozích letech dohromady. Navzdory domněnce , že se asijský sršeň mohl usadit ve Spojeném království, zatím však neexistuje důkaz, že by tento hmyz byl schopen přežít tamní zimu.

Šíření invazivních asijských sršňů se odráží v celosvětovém trendu. Podle nedávné zprávy Mezivládní platformy pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby jsou invazivní druhy spojeny s 60 % celosvětového vymírání rostlin a živočichů. Tím způsobují náklady každoročně dosahující přibližně 420 miliard dolarů, uvedl server The Conversation.

Genetické analýzy naznačují, že asijští sršni nalezení ve Spojeném království mají stejné geny jako populace na pevninské Evropě. To znamená, že každoročně překračují kanál z Francie a šíří se dále na sever. Přispívají k tomu vysoké teploty, které mohly během letošního způsobit nedávný nárůst sršní populace ve Spojeném království.

Sršni potřebují teplé počasí podobné tomu v Asii. Klimatické změny zvyšují pravděpodobnost, že se hmyzu zalíbí jak v Evropě, tak u ve Spojeném království. Vědci si ale zatím nejsou zcela jisti, co způsobilo jejich masovou invazi v letošním roce. 

V Asii je přitom více než 45 milionů včelích úlů, v nichž žije téměř polovina světových včel. Paradoxně všechny tyto včely žijí s asijským sršněm bez větších problémů. To ale v Evropě neplatí.

Evropské včelařství se nikdy nemuselo počítat s tak významným predátorem. Sršeň evropský, Vespa crabro, sice vypadá podobně jako sršeň asijský a je téměř dvojnásobný, pro lidi nebo pro včely ale představuje velmi malou hrozbu.

Kvůli minimálnímu počtu původních predátorů tak evropští včelaři záměrně chovali včely, se kterými se snadněji manipuluje a které jsou schopné produkovat větší množství medu. D9ky tomu jsou ale bezbranné proti takovému predátorovi, jakým je právě asijský sršeň.

Do Evropy míří stále více invazivních predátorů

Na severní polokouli ale nemigrují pouze sršni. Do Evropy či Severní Ameriky se dostávají i další zástupci hmyzu, například komáři přenášející tropické nemoci typu horečka dengue, nebo ohniví mravenci.

Ti působí jako neporazitelné stroje v říši hmyzu. Jsou vysoce agresivní e jejich kousnutí patří mezi nejbolestivější vůbec. Ostatně přízvisko "ohniví" nedostali jen díky barvě, ale i kvůli pocitu, které jejich kousnutí vyvolává. Jakoby se kůže ocitla v jednom ohni. Mají speciální žlázy, které vylučují jedovatou látku, která způsobuje silnou bolest a pálení a může vyvolat i vážné alergické reakce.

Tito mravenci pochází z Jižní Ameriky, ale byli zavlečeni do některých dalších částí světa, včetně Severní Ameriky, kde se stali invazivním druhem. Jsou známi svou silnou sociální strukturou a schopností tvořit rozsáhlá kolonie. Červení ohniví mravenci jsou aktivní lovci a mohou společně koordinovaně útočit na jiné hmyzí druhy.

Pro zemědělce a zahrádkáře jsou nepříjemnými škůdci. Jejich eliminace je kvůli jejich agresivitě a schopnosti rychle se rozmnožovat obtížná. Nezastaví je ani voda, ani propast, kolonie čítající i sto tisíc jedinců si hravě vyrobí most přes řeku nebo průrvu v zemi. Usídlit se navíc mohou prakticky kdekoliv, včetně spotřebičů a elektronických zařízení.

"Solenopsis invicta je jedním z nejhorších invazních druhů. Může se šířit znepokojivě rychle," varuje podle serveru CNN Mattia Menchetti, výzkumník z Institutu evoluční biologie ve Španělsku s tím, že kolonie těchto mravenců byly nalezeny v předměstské oblasti Syrakus. Není pitom jasné, jak se tam dostali, genetická analýza ale odhalila, že se s největší pravděpodobností rozšířili ze Spojených států nebo Číny.

Podle vědců se ale v Itálii nezastaví, naopak by se mohli brzy rozšířit po celé Evropě, protože 7 procent kontinentu, včetně velkých městských oblastí, jako je Barcelona, ​​Řím, Londýn a Paříž, už má klima, které je pro tento druh vhodné.

Rizikem jsou i komářk

Podle serveru Le Monde odborníci Světové zdravotnické organizace (WHO) už dříve uvedli, že polovina světové populace je také nově vystavena hrozbě nákazy horečkou dengue, která se přenáší prostřednictvím určitých druhů komárů. A i těm se začíná na severu líbit.

"Více než 130 zemí je postiženo horečkou dengue, která nyní zasáhla všechny kontinenty včetně Evropy," poznamenal Raman Velayudhan, vedoucí veterinární jednotky pro veřejné zdraví, kontrolu vektorů a životní prostředí.

"Horečka dengue je nemoc, která představuje silnou překážku pro globální zdraví. Její postupné rozšiřování, jak se zdá, nezná hranic," dodal Ibrahima Socé Fall, ředitel celosvětového programu WHO pro kontrolu opomíjených tropických nemocí.

Na americkém kontinentu úřady ročně evidují miliony případů této nemoci. Nejvíce postiženou zemí je Brazílie, nemoc se ale nyní šíří do států dále na jih, jako je Bolívie, Paraguay a Peru, které byly dříve pro komáry přenášející tuto nemoc příliš chladné. 

"Dengue se šíří do nových oblastí, včetně Evropy, a objevují se výbušná ohniska. Přibližně polovina světové populace je nyní ohrožena horečkou dengue s odhadem 100–400 milionů infekcí ročně," uvedla WHO.

Americké Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí CDC na svém webu uvádí, že každý rok se horečkou dengue nakazí až 400 milionů lidí. Z toho zhruba 40 000 lidí ročně na toto onemocnění zemře.

Nelze však vyloučit, že se čísla budou v průběhu let zvyšovat. Na šíření horečky má podle odborníků vliv globální oteplování a scénář, který nyní lidstvo zažívá, předpověděli vědci už před dvaceti lety.

V roce 2000 vědci publikovali článek, ve kterém předpověděli nárůst horečky dengue a malárie právě v důsledku globálního oteplování. Práce byla předmětem řady diskuzí, navzdory tomu se ale objevují stále závažnější dopady změny klimatu na šíření některých infekčních chorob, zejména virových, včetně dengue.

Nemoc šíří komár tygrovaný, Aedes albopictus , který může na člověka i domácí zvířata přenést více než 20 nebezpečných virů. Kromě horečky dengue například i virus Zika nebo žlutou zimnici. Komár asijského původu se přizpůsobil tropickému i mírnému klimatu a stále více se šíří i v Evropě.

Témata: Hmyz