David Braham, 40letý sportovně založený tatínek dvou dětí, sledoval zápas svého syna, když se mu udělalo nevolno. Vše šlo ráz na ráz a po pár dnech už v nemocnici bojoval o život!
Důvodem celého jeho trápení začalo kari kuřetem, které předtím snědl v čínské restauraci. Do nemocnice musel spěchat s bolestí břicha.
Podle amerického serverz FoxNews odborníci v nemocnici zjistili, že trpí velmi vzácnou poruchou autoimunitního systému, která se jmenuje Guillain-Barré syndrom.
Syndrom postihuje periferní nervovou soustavu Často se jedná o vážné onemocnění obvykle se projevující vzestupnou paralýzou začínající slabostí v nohou, která se šíří do horních končetin a obličeje, společně s úplnou ztrátou hlubokých šlachových reflexů.David kvůli ní ochrnul od nosu až po paty.
Začal tak tvrdý boj o jeho život, 4 měsíce za něj dokonce musely dýchat dýchací přístroje. David se dostal do stavu, kterému se říká bdělé kóma. „Než jsem si to stihl uvědomit, byl jsem uzamčen ve vlastním těle. Bylo to jako peklo na zemi. Ležel jsem a přemýšlel o tom, jestli ještě někdy uvidím své děti, nebo budu chodit. Byla to právě touha vidět děti, která mě udržela při životě. Bojoval jsem za ně,“ řekl po osmi měsících zápasu o život.
Naštěstí se mu daří nemoc porážet a dokonce začal už i chodil. Ze začátku to s ním přitom vypadalo bledě! Mohla za to nesprávně nasazena léčba. David byl totiž hospitalizován jen šest dní a po nich ho propustili do domácího léčba.
Domů ho přitom lékaři nejprve poslali s antibiotiky. Chybná diagnóza způsobila, že po pár dnech musel být znovu hospitalizován, ale jeho zdravotní stav už byl mnohem vážnější. „Tři měsíce jsem neviděl děti. Když jsem se vzbudil z kómatu, nevěděl jsem, co se děje,“ vzpomíná David.
Muž se teď učí věci, které jsou navzdory své jednoduchosti pro něj v těchto chvílích složitým úkolem. „Musel jsem se naučit sprchovat či mýt si zuby. Tři měsíce trvalo, než jsem se naučil pohnout nohama. Cítil jsem se jako malé děcko. Přesně jsem věděl, co mám dělat, ale tělo nechtělo poslouchat.“
Přesto se zdá, že jeho příběh nakonec dobře skončí. Rehabilitace, které podstoupil, pomalu přinášejí své ovoce. „Nemůžu se dočkat, až zas budu otcem. Chci jen trávit čas se svými dětmi," dodal David.