Smutný příběh z MDŽ: Zklamání místo radosti! Alena na tohle nezapomene
Letošní Mezinárodní den žen je minulostí. Jak už to tak v dnešním světě bývá, na neděli nebudou úplně všechny ženy vzpomínat v dobrém. Vyprávět by vám mohla například paní Alena.
Svátek žen bývá často vykreslován v pastelových barvách s vůní tulipánů, ale pro Alenu měl letošní 8. březen příchuť studeného popela. Celý týden v kalendáři nenápadně sledovala to zakroužkované datum a v duchu si představovala, že po letech stereotypu a nevšímavosti její manžel konečně pochopí, že nejde o květinu, ale o uznání. Stačila by drobnost – společná večeře bez televizního šumu nebo pár slov, která by potvrdila, že její neviditelná práce pro rodinu má stále svou váhu.
Když se odpoledne vracela domů, v tramvaji potkávala muže s pestrými kyticemi a ženy, které se usmívaly do svých telefonů. Cítila zvláštní chvění, směs naděje a úzkosti, která ji nutila zrychlit krok. Doma však našla jen ticho a prázdnou předsíň. Manžel seděl v obývacím pokoji u počítače, v uších měl sluchátka a na stole vedle něj ležela jen hromádka nevyžádané pošty a prázdný hrnek od kávy. Ani se neotočil, když zámek cvakl, jen mechanicky zvedl ruku na pozdrav, aniž by spustil oči z obrazovky.
"Vzpomněl sis, co je dneska za den?" zeptala se Alena tichým hlasem, zatímco si v kuchyni odkládala nákupní tašky. Odpovědí jí bylo jen roztržité zamumlání o tom, že v práci měli hrozný shon a že zapomněl koupit chleba.
Žádné všechno nejlepší, žádné objetí, dokonce ani letmý pohled, který by naznačil, že pro něj jako žena stále něco znamená. V tu chvíli jí došlo, že to zklamání nepramení z absence růže v celofánu, ale z hloubky jeho lhostejnosti, která se za ty roky stala jejich jediným společným jazykem.
Večer Alena strávila u okna, pozorovala odrazy pouličních lamp v kalužích a v duchu si skládala účet za uplynulé roky. Uvědomila si, že největší zklamání si vlastně způsobila sama tím, že svou hodnotu i radost vložila do rukou někoho, kdo ji přestal vnímat jako bytost s vlastními touhami. Když pak v noci usínala na opačné straně postele, zatímco on spokojeně oddechoval, neslibovala si pomstu, ale změnu. Pochopila, že příští rok už nebude čekat na uznání zvenčí, ale oslaví svou sílu sama, bez ohledu na to, zda si toho někdo všimne.
