Svět bojuje v poměrně krátké době s dalším typem smrtelného koronaviru. Po epidemiích SARS a MERS je nemoc-19 zatím nejrozsáhlejší. Zatímco jeden boj svádí lékaři v nemocnicích, na internetu se mezitím svádí další rozepře. Mnoho lidí totiž poukazuje na to, že koronaviry dříve neexistovaly.

Řada lidí se domnívá, že koronavirus SARS-CoV-2 je umělého původu. Obhajují to nejen tím, že se poprvé objevil ve Wu-chanu, kde je laboratoř na výzkum virů, ale tvrdí také, že zatímco chřipka nebo nachlazení, které jsou také virového či koronavirového původu, jsou s námi stovky let, smrtelné koronaviry se objevily teprve nedávno.

Koronaviry přitom nejsou žádnou novinkou. Až donedávna ale byly převážně zvířecí doménou, a na člověka se nepřenášely. Vyjma těch, které způsobují například nachlazení, se ty nejsmrtelnější formy začaly objevovat až v posledních desítkách let, a vědci ví proč. Zastánce teorie o umělém původu tím ale nepotěší.

Lidé totiž už tisíce let znají návod, jak s viry a koronaviry bojovat. Na většině tvrdých povrchů přežijí bakterie E. coli či stafylokoku, virus chřipky nebo právě i koronavirus tři, čtyři, ale klidně i pět dní. Když však viry a bakterie přistanou na mědi a jejích slitinách, jako je například mosaz, zemřou během několika minut až hodin.

Není divu, že v Indii lidé po tisíciletí pili z měděných pohárů. I ve Spojených státech proudí pitná voda měděnými trubkami. Měď je přírodní antimikrobiální materiál, umí sama sterilizovat svůj povrch bez potřeby elektřiny vnějšího zásahu. Vše na pasivní bázi.

Měď dosáhla největšího rozmachu během průmyslové revoluce, kdy se používala jako materiál pro nejrůznější předměty a příslušenství, ale využívala se i ve stavebnictví. Dodnes je široce používána v energetických sítích a trh s mědí roste, prakticky vzato ale pouze v tomto odvětví.

Z těch ostatních byla vytlačena vlnou nových materiálů z 20. století. Plasty, tvrzené sklo, hliník a nerezová ocel jsou materiály budoucnosti, používají se všude, od mobilních telefonů až po mrakodrapy. Mosazné kliky a zábradlí vyšly z módy, protože architekti a designéři se rozhodli pro elegantní a často levnější materiály.

V roce 1983 sepsal vědec Phyllis J. Kuhn první kritiku proti omezení používání mědi. V nemocnici Hamot Medical Center v Pittsburghu si tehdy všiml, že měď nahradila nerezová ocel. "Elegantní a zářící kliky z nerezové oceli působí na dveřích do nemocnice uklidňujícím dojmem," napsal.

Oproti tomu kliky z mosazi vypadaly špinavě a kontaminovaně. "Ale i když je poškrábaný, tak mosaz jako slitina 67% mědi a 33% zinku ničí bakterie, zatímco nerezová ocel složená z 88% železa a 12% chromu brání růstu bakterií velmi málo," varoval tehdy. Marně.

Keevil posunul Kuhnův výzkum o 10 let později ještě dál. Ve své laboratoři dokázal, že měď účinně ničí nejen bakterie, ale zabíjí také viry. V roce 2015 dokonce tento jev předvedl na koronaviru 229E.

Měď sice nelze použít k tvorbě léků ani jiných medikamentů, které by dokázaly bakterie a viry zabít v lidském těle, může ale sloužit jako ochrana vnějších povrchů. Má k tomu i jeden dokonalý předpoklad. Na rozdíl od antibiotik a antivirotik neexistuje šance, jak by si bakterie a viry mohly proti mědi vytvořit mutací imunitu.

Podle některých vědců právě omezení používání některých materiálů přispělo k tomu, že se mezi lidmi vytvořilo prostředí, které je koronavirům vlídnější než kdy v historii. To je také pravděpodobně jeden z důvodů, proč jsou tyto nemoci výsadou až posledních let.

Loading...

Témata:

Covid-19 (koronavirus SARS-CoV-2) | Vědci | stars24.cz

Vstoupit do diskuse