Recenze: Film ONEMANSHOW: The Movie je kvůli přesahu do reality nutné vidět opakovaně. Na to ale tak dobrý není
Za doprovodu velkého očekávání a ne zrovna pozitivních prvotních reakcí se po letech rádiového klidu vrátil tvůrce obsahu, který, jak sám Kazma rád prohlašuje, nemá minimálně v Česku obdoby. Ještě ho nezavřeli, a tak je zpět, tentokrát však ne se svým klasickým půlhodinovým formátem, ale filmem určeným pro plátna kin. Filmem, na který se nelze tak úplně dívat jako na film. Filmem, který skutečná má avizovaný přesah do reality. A zároveň filmem, který není tak úplně nutné vidět.
Předně je nutno si přiznat, že kdo vůbec netuší, kdo Kazma je nebo co je One Man Show, bude se v následujících odstavcích notně ztrácet. Především ale pro něj film, o kterém je tady řeč, rozhodně není určen. Základním předpokladem pro aspoň nějaký divácký zážitek je nutnost znát alespoň poslední Kazmovy kousky. Takových lidí, kteří by o nich neslyšeli, ale zřejmě moc nebude.
Kazma je totiž dlouhodobě rozporuplnou postavou českého internetu. Má řadu fanoušků i odpůrců, nedá se mu ale upřít, že obsah, který před několika lety publikoval na platformě Stream, měl něco do sebe. Šlo o relativně neotřelý koncept se zásahem do reality, který ukazoval, že když má člověk nápad, odvahu, a především spoustu peněz, dokáže napálit téměř kohokoliv.
Ačkoliv se každý díl jeho pořadu snažil přinášet i nějaké hlubší poselství, divácká obec se nikdy neshodla, jestli je to primární účel One Man Show, nebo pozlátko, které se na to Kazma kvůli image snažil nalepit. Tak či tak jisté je, že film tuto součást postrádá. Stejně jako postrádá Markuse Kruga, scénáristu, který stál za většinou Kazmových kousků. A je otázkou, nakolik lze vlastně ONEMANSHOW: The Movie říkat film.
Informací o tom, o čem snímek vlastně je, je na internetu poskrovnu. Není divu, pokud se chce člověk vyhnout spoilerům, jen těžko se popisuje samotný obsah a děj. Problém spočívá v tom, že je vlastně relativně o ničem a více než samostatně stojící snímek připomíná "film o filmu". Film o tom, jak se natáčel jeden z dílů One Man Show.
Jeho znalost je relativně důležitá po atmosféru, avšak není klíčová pro pochopení děje. Ten se odehrává nad rámec onoho dílu, a kolem něj se celý film vlastně točí. Bohužel nepůsobí ani trochu uvěřitelně, hlavně díky od první minuty jasné kriminální složce a některým do očí bijícím logickým nesmyslům.
Už jen základní premisa, kdy Kazma vše co na plátně dělá, dělá vlastně proto, že potřebuje peníze, působí v jeho pojetí, kdy si o záběr dříve připaluje doutník dolary, a o záběr později tráví čtvrt roku na dovolené u moře, jen stěží uvěřitelně. Ano, stále se bavíme o filmu, čili ve většině případů o jasnou fikci. Jenže to je něco, na co u Kazmy zvyklí tak úplně nejsme.
Jeho předchozí tvorba pod taktovkou Markuse dokázala zasadit semínko pochybností o tom, co je vlastně pravda, a co smyšlené. Kazma sám sebe nikdy moc vážně nebral, vždy se ale snažil aspoň o to, aby diváci tomu, co vidí, věřili, byť s pochybnostmi. Film ale od počátku nasazuje úplně jinou laťku a staví se do pozice, v níž se sice některé věci vysvětlují a skutečně se odehrály, jiné jsou ale očividnou fikcí.
A tady přichází zřejmě největší kámen úrazu. Kombinace Kazmova umění a celovečerního filmu prostě nepasuje dohromady. Na snímek nelze pořádně nahlížet ani z pohledu další One Man Show, ani z pohledu klasického filmu. Je to totiž obojí dohromady, a zároveň ani jedno.
O zábavu přitom není nouze, napětí se sem tam objeví také, a hudební složka je doslova vynikající (a zřejmě je to na celém filmu to nejlepší). Kulisy zapadají přesně do Kazmova stylu, ale nepřináší nic, co bychom ještě neviděli. A herci...ti zkrátka nejsou herci.
Nelze se proto divit, že prvotní reakce, které se začaly objevovat napříč internetem po prvních premiérách, jsou rozpačité až negativní. Filmová složka působí fádním dojmem, i přesto, že má prvky humoru, ironie i odkazů na některá kultovní díla kinematografie. To ale bohužel nestačí.
Samotný příběh nenadchne a love story, kterou je příběh protkán, je zpracována tak, že divák s emocemi nestihne ani pořádně pracovat. Když se totiž na konci filmu dozvíme, proč vlastně Kazma to vše dělal, o pár minut později zjistíme, že to bylo k ničemu.
Bohužel ani druhá složka, ona Kazmovská, není o moc lepší. Vypadá to jako další One Man Show, ale není. A situaci příliš nezachraňuje ani film ve filmu, jehož překotné natáčení s předními českými herci je na celém snímku zřejmě tím nejzábavnějším. To ale bohužel samo o sobě nestačí.
Přes to všechno nelze ONEMANSHOW: The Movie označit za propadák. V historii české kinematografie najdeme spoustu filmů, o kterých by kritici nejraději nikdy neslyšeli, ale diváci je mají rádi. A Kazmův filmový počin zřejmě dopadne podobně.
Své diváky, či spíše divačky, si jistě najde, a když už nic, kina jsou opravdu natřískaná. Zájem o snímek za 72 milionů korun, které ve filmu ale nejsou tak úplně vidět, je rozhodne nemalý. To se Kazmovi upřít nedá.
Nejedná se ale o nic, co by průměrný český divák musel vidět podruhé. Tedy až na jednu výjimku. Snímek avizovaný přesah do reality opravdu má, byť určený především pro pražské publikum. Zároveň ale vyžaduje, aby divák viděl celý film minimálně jednou znovu. A na to zase tak dobrý není.
Celkové hodnocení: 35 %. Pokud máte rádi Kazmu a líbí se vám jeho One Man Show, přihoďte si dalších 10 % navrch.
Témata: recenze film ONEMANSHOW: The Movie
