Šok v divadle! Diváci vyštvali Krajča z pódia, z vystoupení se stal trapas
V sobotu 7. října se mělo v kulturním domě v Dolním Benešově konat divadelní představení Deštivé dny od amerického autora Keitha Huffa. Jedná se o drama, kde hlavním tématem je přátelství dvou nerozlučných parťáků chicagské policie Dennyho a Joeya. Do Dolního Benešova je přivezlo Divadlo Ungelt v hlavních rolích s Richardem Krajčem a Davidem Švehlíkem. Richard Krajčo za roli Dennyho získal cenu Thálie 2012 a David Švehlík se umístil v širší nominaci. Vše ale dopadlo úplně jinak.
Během představení totiž došlo k neočekávaným událostem, o kterých se začíná stále více hovořit v médiích i na sociálních sítích. Jako přímý účastník mohu nyní nabídnout pohled na to, co se skutečně tento večer odehrálo.
Toto zájezdové představení divadla Ungelt, kde, jak jsem již zmínila, excelují herci David Švehlík a Richard Krajčo, běžně objíždí sály kulturních domů a divadel po celé republice. Jde o velmi komorní hru plnou lásky, sebeobětování, ale i šokujících zvratů. Má navíc skvěle napsané dialogy.
To, co se ale stalo na představení v Dolním Benešově se i podle samotného Richarda Krajča za sedm let, co s tímto představení jezdí, nestalo!
Představení, plánované na dlouho dopředu, jednou dokonce odložené, se mělo hrát v místním kulturním domě, kde se podle vyjádření pořádající agentury podobné akce již konaly.
Už po prvních minutách představení se někteří zcela bez skrupulí přemísťovali blíže k jevišti za dialogu obou protagonistů. Poté se začalo hlasitě ozývat z publika, že herce nejde slyšet a několik diváků i ostentativně odešlo ze sálu, což se samozřejmě neobešlo bez odezvy samotných herců. Nelze se divit, nešlo si prostě nevšimnout. Richard Krajčo se pokusil vtipně improvizovat, zda jde o nějakou místní tradici či co, za což od uvědomělejší části publika sklidil potlesk.
Co bylo opravdu necitlivé a pro mě naprosto nepochopitelné, že během zvlášť emotivního monologu Davida Švehlíka začali někteří diváci vykřikovat jako velmi neukáznění školáci, že neslyší a zda by herci nemohli mluvit hlasitěji!?
Po tomto už opravdu neadekvátním chování diváků se oba herci omluvili a oznámili, že nejsou přesvědčeni, že by se za těchto okolností ve hře mělo dále pokračovat.
Ohlasy z publika byly různé, někteří žádali, aby představení pokračovalo, někteří se stavěli za jeho ukončení. Podotýkám, že jsme seděli ve 14. řadě a slyšeli jsme naprosto čistě.
I když i podle samotných slov Richarda Krajča je tento sál uzpůsoben spíše ke koncertům (sám tady nejeden odehrál), a až tak se nehodí k divadelnímu představení.
Toto vysvětlení následně podal i jako omluvu návštěvníkům prostřednictvím svého profilu na Facebooku.
Téměř ihned se pod tímto příspěvkem rozběhla dlouhá diskuze, zda byla vinna opravdu na straně nevyhovujícího sálu či bylo zrušení představení způsobeno opravdu jen nevhodným chováním diváků. Velká část komentářů se shodovala ale v tom, že oba protagonisté byli zřetelně slyšet do té doby, než někteří začali odcházet ze sálu a tím ostatní rušili, což mohu sama jen potvrdit.
Co k tomu dodat na závěr?
Napadá mě snad, že možná jen tito „neukáznění diváci“ nepochopili intimnost a obsah tohoto představení. Tím ovšem připravili ostatní o tento naprosto výjimečný zážitek.
Navíc velice oceňuji a vážím si reakce obou herců a smekám před tím, jak důstojně tento incident ustáli. Cestou domů mě napadla slova z doslovu knižního vydání této divadelní hry o jednom z hlavních hrdinů Dennym:
„Denny ve své zaslepenosti se však stává nebezpečím nejen pro pronásledované zločince, ale i pro nevinné lidi, včetně těch nejbližších. Události nabírají tempo a tragické rozuzlení se dá být neodvratné. A déšť vytrvale padá…“
