Jean-Paul Belmondo nebo "krásně ošklivý" Bébel: ŽENY, TAJEMSTVÍ a jak to bylo skutečně?

Před kamerou dokonale uplatnil svoji mužnost, temperament a komediální talent. Belmondovu kariéru odstartoval v roce 1959 snímek francouzské nové vlny U konce s dechem, miláčkem několika generací se ale herec stal zejména díky filmům, v nichž spojil akci s humorem.

"Krásně ošklivý" Bébel, jak mu fanoušci přezdívali, v rolích ochránců zákona, gangsterů, elegantních svůdců, podvodníčků či dobrodruhů uplatňoval i své proslulé kaskadérské kousky. Ještě v pětašedesáti šplhal z jedoucího auta po žebříku do helikoptéry. Natočil na devět desítek snímků a vášeň pro film ho neopustila ani v 85 letech, kdy prohlásil v jednom rozhovoru, že má stále chuť natáčet. Jeho posledním snímkem byl v roce 2015 dokument přibližující jeho kariéru. Film Belmondo o Belmondovi natočil se synem Paulem.

"Byl jako tajfun. Užila jsem si s ním tolik legrace i potrhlých kousků jako nikdy později," vzpomínala první bondgirl Ursula Andressová na soužití s Belmondem, jehož náručí, nejen filmovou, prošla i pěkná řádka dalších žen. Přitom během jeho studií mnozí pochybovali, že by mohl hrát milovníky. "Jak může člověk s takovýmhle ksichtem chtít hrát divadlo," divil se prý jeden z profesorů, když přijímal bývalého boxera s přeraženým nosem.

Jenže smysl pro humor a nadsázku spolu s výjimečnými fyzickými dovednostmi a neuvěřitelnou vůlí překonat se umožnily Belmondovi přesvědčivě ztvárnit jak drsné gangstery (Borsalino) či neústupné ochránce zákona (Dobrodruh, Policajt nebo rošťák), tak elegantní svůdníky (Veselé Velikonoce, Zvíře), sympatické podvodníčky (Velký šéf) i odvážné dobrodruhy (Muž z Ria). K nejoblíbenějším patří i jeho parodie sama sebe v Muži z Acapulka.

Ikonou evropské kinematografie se Belmondo stal i díky kaskadérským kouskům, které prováděl ještě dlouho po padesátce. Před kamerou uskakoval před řítícími se auty, vrhal se přes vagony rozjetého vlaku či slaňoval z vrtulníku. Několikrát se také vážněji zranil. Například při natáčení komedie Zvíře mu tygr natrhl ucho a u filmu Bezva finta dostal ránu hákem autojeřábu. Při natáčení Strachu nad městem uklouzl na střeše a život mu zachránil okap, za který se na poslední chvíli chytil.

Jean-Paul Belmondo se narodil na předměstí Paříže v Neuilly-sur-Seine do rodiny malířky a sochaře s italskými předky. V mládí se věnoval sportu, zejména boxu, s nímž ale musel přestat kvůli nemoci. A tak se vydal na dráhu hereckou. Už za studií na pařížské konzervatoři se objevoval na jevišti a stihl se i oženit s tanečnicí Elodie Constantinovou (v roce 1965 se rozvedli). Měli spolu tři děti - syna Paula a dcery Florence a Patricii (jež v roce 1994 zahynula při požáru).

Belmondova hvězda začala stoupat již dva roky po jeho filmovém debutu díky snímku Jeana-Luka Godarda U konce s dechem (1959). A ještě krátce předtím podceňovaný herecký outsider šel rázem z role do role. Mezi prvními slavnými byly drama Horalka, kde si zahrál po boku Sophie Lorenové, či dobrodružná romance Cartouche, v níž po jeho boku okouzlovala diváky Claudia Cardinalová. V roce 1965 se vrátil i ke spolupráci s Godardem v Bláznivém Petříčkovi.

Extrémní zápřah a nejméně jeden film ročně provozoval Bébel až do poloviny 80. let, kdy se vážně zranil při natáčení krimikomedie Bezva finta. Pak zvolnil, ale stále točil. Například s Claudem Lelouchem melodrama stárnoucího muže Cesta zhýčkaného dítěte (1988), za něhož dostal Césara, či verzi Bídníků (1995), jež se odehrává za druhé světové války. Také se úspěšně vrátil na divadelní jeviště v hlavních rolích majstrštyků Kean a Cyrano z Bergeraku. Koupil si vlastní scénu a přes deset let provozoval divadlo Variétés.

Před kameru se Belmondo vrátil i po roce 2001, kdy v srpnu na Korsice utrpěl mozkovou mrtvici, z níž se zotavil a v prosinci 2002 se podruhé oženil. Jeho vyvolenou se stala o 32 let mladší dlouholetá přítelkyně Natty Tardivelová, která mu v srpnu 2003 porodila dceru Stellu a s níž se ale v roce 2008 rozvedl. Týž rok měl premiéru jeho poslední snímek Muž a jeho pes - o člověku, který neztrácí chuť bojovat až do samého konce.

"Patřím k lidem, kteří dělají filmy, aby ty druhé pobavili," tvrdil ležérní filmový milovník, který v roce 2011 převzal na festivalu v Cannes čestnou Zlatou palmu za "oslnivý talent a úspěšnou hereckou dráhu". Obrovského uznání se Belmondovi, který zemřel 6. září 2021 ve věku 88 let, dostalo i po smrti, na posledním rozloučení v pařížské Invalidovně nechyběl ani prezident Emmanuel Macron, osobnosti francouzské kultury i běžní občané. Na poslední cestě vyprovodila herce skladba Chi Mai z filmu Profesionál, kterou složil Ennio Morricone.

Témata: Jean-Paul Belmondo