Režisér a scenárista Juraj Jakubisko, který žil od roku 1993 v Praze, kde také vyučoval na Akademii múzických umění, zemřel ve věku 84 let. Víte, v čem jeho díla oproti ostatním vynikala?
Jakubisko se narodil 30. dubna 1938 v malé východoslovenské vesničce Kojšov. Místo jeho narození mělo bezesporu významný vliv na jeho umělecký styl. Ještě v době jeho dospívání tu byly živé zvyky a styl předchozích staletí.
Venkovské motivy a folklor se objevují snad v každém režisérově snímku. Ať už mají podobu znázorněného rituálu, úryvku lidové písně či detailu na kostýmu. Před režií na pražské FAMU vystudoval ještě fotografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě.
Jakubisko, který uspěl i jako operní režisér (ve Slovenském národním divadle v Bratislavě inscenoval opery Eugena Suchoňa, Krútňava a Svätopluk), byl podruhé ženatý. Z manželství s herečkou a producentkou Deanou Horváthovou má syna Jorika, z předchozího vztahu dceru Janette.
Sportovně založený Jakubisko, jenž nerad sundával z hlavy svůj pověstný a štěstí prý nosící klobouk, běhal dříve maratony, závodil na lyžích, jezdil na kole, skákal z prkna do vody či skákal padákem.
V roce 2017 byl jmenován profesorem pražské FAMU pro filmové, televizní a fotografické umění a nová média se zaměřením režie. V roce 2013 vydal autobiografii Živé stříbro, v níž popisuje, jak se z Kojšova u Spišské Nové Vsi dostal do českého hlavního města.
Témata: Juraj Jakubisko