V rozhoupaných rytmech písní Boba Marleyho se vlní už několikátá generace posluchačů. Král reggae v nich vypráví o křivdách a bezpráví vůči svému lidu, tiší hořkost a hněv, zpívá o svobodě. Vše je působivé i 40 let po jeho smrti 11. května 1981.

Jeho hudba vydělává ročně miliony dolarů a deska Legend, výběr jeho největších hitů, se stala nejprodávanějším reggae albem všech dob s odhadovaným počtem 25 milionů prodaných kusů.

Marley, k němuž patřil zklidňující dým kónicky tvarovaných cigaret stejně jako záplava dlouhatánských černých dreadů, se stal v časech své slávy první rockovou hvězdou zemí třetího světa.A probudil zájem o hudbu těchto zemí. "Měl vlastnost opravdových vůdců: pokoru. Krásný člověk. To co dělal, dělal s přesvědčením a vážností a byl velmi jemný," řekl o něm britský kytarista Eric Clapton.

Jamajská hudba pod vlivem amerického rokenrolu změnila místní houpavý hudební styl mento v rockově taneční hudbu. Od chuligánského ska přes zamilované rocksteady po ještě uvolněnější, rastafariány propagované reggae. Ke kterému Marley přidal geniální smysl pro melodii.

Jeho skladby, ať náboženské nebo politické či milostné, jsou nesmírně chytlavé a mají dodnes obrovské kouzlo. Často vzniká neobvyklý efekt, kdy pod příjemnými melodiemi vypráví zpěvák drsné příběhy z trenchtownského ghetta. Nejslavnější Marleyho hity I Shot Sheriff a No Woman No Cry jsou toho důkazem.

Navzdory filozofii a hudbě, vycházející z afrických či afroamerických kořenů, Marleymu v žilách kolovala krev smíšená. Robert Nesta Marley se narodil na Jamajce 6. února 1945 mladičké mulatce Ciddy a britskému důstojníkovi Norvalovi Marleymu. Vyrůstal v prostředí, kde "hudba byla jako jídlo na stole - vždycky všude kolem".

Když mu bylo deset, matka se s ním odstěhovala na předměstí hlavního města s názvem Trenchtown. Byl to sociální projekt, který sestával z nízkých betonových baráků postavených kolem centrálního dvora, kde byla společná kuchyň a zdroj vody.

Tady založil Marley v roce 1963 skupinu The Wailers neboli Kvíleči. Jejich příznačný název zrcadlil všechnu bolest a hněv, s nimiž chlapci vyrůstali v prostředí plném násilí. "Žili jsme v tom takzvaném ghettu. Nikdo lidem nepomohl. Byli jsme jediní, kdo uměl vyjádřit jejich pocity hudbou, a to se jim líbilo," prohlásil člen The Wailers Peter Tosh.

Bob Marley - No Woman, No Cry | zdroj: YouTube

A tak zpívali. Přes soul a ska se postupně propracovali až k reggae, s nímž začali slavit první úspěchy. Na začátku sedmdesátých let si jich všiml britský podnikatel Chris Blackwell, jehož gramofirmy Trojan a Island zásobovaly jamajskou hudbou karibskou menšinu a bílé fanoušky v Anglii. Blackwell vyvázal Wailers z místních smluv a dal jim šanci natáčet ve světových studiích se špičkovými muzikanty.

Na začátku Marleymu výrazně pomohl i kytarista a zpěvák Eric Clapton, který upravil píseň I Shot Sheriff do líbivější podoby a udělal z ní jeden z největších hitů roku 1974. Od následujícího roku až do své smrti vydával Marley jednu desku ročně. Nejslavnější jsou Natty Dread (1975) a Rastaman Vibration (1976). V jeho textech je hodně rastafariánské filozofie, mísící prvky křesťanství a afrických kultů a propagující návrat černochů do Etiopie.

Od Afriky přes Nový Zéland až po Japonsko, tam všude Marley zpíval a hrál. Na nejmenších pódiích i obrovských stadionech. V Itálii ho v roce 1980 poslouchalo najednou 100.000 lidí. Necelé dva dny po pokusu o atentát 5. prosince 1976 už zase vystupoval na velkolepém koncertu Úsměv pro Jamajku. Po incidentu se odstěhoval do Británie, kde natočil alba Exodus (1977) a Kaya (1978). Turné Exodus z následujícího roku bylo vzdorovitým gestem všem, kteří ho chtěli umlčet. A stejnojmennou desku, na které byl kromě typického reggae cítit vliv blues, soulu nebo britské rockové hudby, dokonce v roce 1999 časopis Time vyhlásil albem století.

Na historickém koncertu v Kingstonu v dubnu 1978 Marley spojil ruce premiéra Michaela Manleyho s opozičním vůdcem Edwardem Seagou. Tak skončil politický boj na Jamajce. "Každý člověk má právo rozhodovat o svém osudu," prohlásil zase na koncertu v roce 1980 při oslavách nezávislosti Zimbabwe.

V té době byl na vrcholu popularity. Svou poslední za života vydanou deskou Uprising (1980) se stával největším hudebním mluvčím probouzející se Afriky a po Evropě ho začal objevovat i americký trh. Rychle postupující rakovina ho však srazila na kolena. Na jaře dalšího roku to jeho lékař vzdal. Marley odletěl do Miami, kde 11. května 1981 zemřel.

Dlouhatánské dredy, které mu vypadaly po léčbě ozařováním, mu jeho žena Rita spletla v paruku, jež mu položili na hlavu. Jeho pohřeb byl pro Jamajku dnem národního smutku, v Kingstonu mu vypravili státní pohřeb. Pohřbili ho v rodné vesnici vysoko v horách s kytarou a biblí po boku. Odkaz Marleyho žije i v jeho dětech, jichž zplodil celkem dvanáct s osmi ženami. Většině dal do vínku hudební talent a všichni jako by otci z oka vypadli. Nejstarší Ziggy je jednou z největších hvězd současného reggae.

Témata:

Bob Marley | stars24.cz

Vstoupit do diskuse