ROZHOVOR - Vladimír Čapek se stal vítězem česko-slovenské verze světové reality show Survivor. Vláďa pracuje jako IT specialista a pochází z Prahy. Díky své skvělé sociální hře se probojoval do finále, kde porazil Veroniku Přikrylovou alias Veve a odnesl si tak titul prvního česko-slovenského Survivora. Jak zvládal přežití na ostrově v Dominikánské republice? Kdo mu byl nejsympatičtější? A jak se mu vracelo do reality? Na to jsme se Vladimíra zeptali a přinášíme vám s ním rozhovor!

Vláďo, víme, že jste velký fanoušek světové verze reality show Survivor. Byl to pro vás hlavní impuls k přihlášení se do česko-slovenské verze této reality show?

Abych pravdu řekl, nevím, proč zrovna Survivor mě tak zasáhl. Už poprvé co jsem tu show viděl, tak jsem to sledoval s tím, že jsem si pokládal otázky, jak bych si tam asi vedl, jak bych dlouho vydržel ve výzvách, jak bych si poradil s tím vším, co tam hráči zažívají. A mimochodem, hlásil jsem se už do verze, která byla u nás uvedena jak Robinsonův Ostrov.

Co prvního vám běželo hlavou po vysazení na ostrově?

Celou dobu jsem si doma říkal, že nemohu mít takové štěstí, že zrovna mě vybrali. Čekal jsem tedy, že přijde něco, co mi to zkazí, například, že před odletem dostanu covid. A proto jsem si to nastavil tak, že teprve až budu stát na pláži na ostrově a bude tam Ondra Novotný, tak tam se to opravdu stane skutečností. A pak se to stalo. Stojím tam a říkám si: „To není možný, ono se to opravdu děje!“.

Kdo z účastníků vám byl na první pohled nejsympatičtější? A kdo naopak vůbec?

Na první pohled to byla asi Lenka a Dominika. Obě to byly takové hodně usměvavé holky. Jinak jsem neměl nějaké nesympatie, spíše jsem měl obavy, jak těžcí protihráči to pro mě budou, například Braňo nebo Lukáš.

Enrique měl s vámi velký problém! Bylo to vzájemné? Ze sestřihů to vypadalo, že averze vůči vaší osobě pramení pouze z jeho strany? A jak spolu vycházíte nyní?

Enrique byl šťastný, že ho vybrali, k tomu měl dobrou pozici ve hře, navíc byl obletován děvčaty, musel se tedy cítit výjimečně. K tomu jeho pohled na věc, že ve hře jsme si všichni rovni a na stejné úrovni. Podle mě to všechno nějak vedlo k tomu, že jeho chování bylo pro nás takové arogantní, víc, než by se slušelo, hlavně k nám generačně starším. V normálním životě byste to nechali být, pohádali se nebo se poprali a pak už se nikdy neviděli. V Survivoru to ale musíte řešit jinak, a pro diváka je to ta atraktivní část hry a jak jsem to vyřešil, už víte. Měli jsme se možnost vidět na finálové party na Moravě, a tak si po hře normálně promluvit. Nemám s Enriquem žádný problém, ale každý z nás má jistě blíže k jiným hráčům.

Co pro vás bylo vůbec nejtěžší? Hlad, souboje, nebo stesk po rodině?

Být ve vysněné hře jsem si opravdu užíval. Byl jsem mile překvapen tím, jak zvládám hlad a že jsem se nějak vyrovnal i s nepohodlím a uměl se po čase, tedy v noci i vyspat. Až po sloučení na mě dopadl stesk po rodině. Hodně mi pak pomohl vyhraný videohovor s rodinou.

S vaší rivalkou Veve jste se nakonec skamarádili. Bylo to spíše z taktických důvodů, nebo jste si k sobě našli postupem času cestu?

Bylo to asi obojí najednou. Nejprve jsem zjistil, že ač jsme s Veve za začátku hraní nebyli na stejné straně, tak že mi je vlastně sympatická, dobře se s ní povídá a je to fajn holka. Nabídka ke spolupráci ve hře byla samozřejmě součástí strategie.   

Který z účastníků vám tedy nejvíce přirostl k srdci?

Není jen jeden. Jsem rád kolik lidí jsem v Survivoru poznal a mám jich rád rozhodně většinu. 

Vláďo, byl jste si jistý, že finále vyhrajete? Nebo byla Veve obávaným soupeřem?

Díky tomu, že jsem měl ze své hry a toho co jsem předvedl opravdu dobrý pocit, tak jsem si věřil. Ale co jsem nemohl vědět bylo to, jak to vidí porota. Finální obhajoba před porotou může stále výsledek dost ovlivnit. Co mě uklidnilo bylo to, že Veve neměla argument, že mě ve finále při posledních 5 duelech porazila.

Nezklamal vás průběh finále? Z pohledu diváka se mohlo zdát málo záživné.

No počítali jsme s tím, že finále bude ve třech. Proto jsme se jako poslední trojice hodně radovali, požadovali hru za skoro ukončenou. Napětí ze hry ze mě spadlo. V rozhovorech na ostrově jsem mluvil o tom, jak se jako finalista cítím a připravoval si řeč pro porotu. No a pak přišlo to překvapení kdy jsme se dověděli, že se hraje dál a že finalisti boudou jen dva. Survivor tak opět ukázal to, o čem ta hra je. Často jsem na ostrově říkal: „V Survivoru je jen jedna jistota, a to, že nic není jisté.“

Když jste se díval zpětně na sestřih jednotlivých dílů Survivor, byl jste spokojený? Diváci dali jasně najevo, že postrádali dynamiku, napětí i intriky. 

Začáteční díly, no tak ty by rozhodně mohly být lepší. Ale postupem času bylo vidět, jak do toho více vstupovala česká produkce a začala to narovnávat. Ale srovnávat všechno s US verzí, to nejde. Americká verze se vysílá už přes 21 let, ty už to mají opravdu vychytaný.

Co na vaše vítězství říkala přítelkyně Veronika?

Opakovala mi, že je na mě opravdu moc pyšná. I ona je fanouškem Survivoru, a tak jsem rád, že tu mou cestu a pohled do toho, co všechno to sebou přináší být účastníkem, mohla se mnou prožívat i když i pro ni to tady bylo náročné. 

A co pro vás bylo nejtěžší po návratu do reality?

Asi ten šok! Šok z toho, co vše se ve světě změnilo, a to bohužel k horšímu. Byl jsem „Off-line“ mimo informace jen nějakých 80 dnů a ve světě je válka, zdražení a čeká nás inflace. Stále to ještě vstřebávám.

Ale abychom neskončili tak negativně. Jako kluk, který se narodil ještě za Československa jsem byl rád, že jsem byl v česko-slovenské verzi Survivoru. Že jsme mohli alespoň ve hře fungovat opět společně, a že tak mám na Slovensku o kamarády více.

Témata:

rozhovor | Vladimír Čapek | Survivor | stars24.cz