Herec Ladislav Potměšil strávil dvě dekády v někdejším Realistickém divadle a dlouhé angažmá měl později i v Divadle na Vinohradech, diváci ho ale znají spíše z rolí před filmovou a televizní kamerou. Poprvé se na plátně objevil už jako šestnáctiletý.
Největší slávu Potměšil, který dnes ve věku 75 let zemřel, zažil v 80. a 90. letech díky divácky úspěšných sériím Discopříběh a Byl jednou jeden polda, které ovšem kritika strhala. Později uspěl v televizních seriálech, ať už v roli jednoho ze štamgastů v často reprízované Hospodě nebo jako doktor Čížek v Ordinaci v růžové zahradě.
"Z úspěchu obou dílů Discopříběhu mám radost. Jsou filmy, které si už nikdo nikdy nepromítne, a takové jsem také natočil, ale na tyhle se lidé dívají pořád, dokonce i mladí. Ať si kritici říkají, co chtějí, odezvu to má," řekl před lety Potměšil v rozhovoru pro deník Právo o rolích, které z něj udělaly hvězdu. A podobně viděl i svého majora Maisnera z české variace na Policejní akademii. "Šlo o naprosté nepochopení žánru crazy komedie. Já za podstatné považuji, jestli mou práci ocení diváci... návštěvnost kin i sledovanost u televizních obrazovek byla vynikající," odrážel Potměšil nelibost recenzentů.
Rodák z pražského Žižkova (narozen 2. září 1945) se k hraní dostal díky otci, milovníkovi divadla. "Maminka ze mě chtěla mít lékaře, a tento sen jí vyplnila sestra, která se lékařkou skutečně stala," vzpomínal Ladislav Potměšil, který už jako dítě veřejně recitoval a zpíval v souboru Rudý šátek v karlínském domě pionýrů. Ve 13 letech se poprvé objevil na jevišti Vinohradského divadla, a jak po letech vyprávěl, díky scénce pro odborářský sjezd tehdy dokonce dostal hereckou legitimaci. Skutečného angažmá na pražské "měšťanské scéně" se dočkal až po čtyřech dekádách, v roce 1997, kdy ho přijala Jiřina Jirásková.
Mezitím stihl vystudovat Divadelní fakultu Akademie múzických umění, kde absolvoval v roce 1969 a odkud zamířil rovnou do Realistického divadla Smíchov (dnes hraje ve zdejších prostorách soubor Švandova divadla). To už za sebou měl řadu filmových a televizních rolí, byť na fakultě tehdy nevnímali účinkování svých studentů před kamerou právě s nadšením. Většinou to ale byly vedlejší role, jeho tvář také Potměšila často předurčila k úlohám policistů, nebo naopak zlodějíčků. Tak tomu bylo třeba v jedné epizodě Malého pitavalu z velkého města či kriminálce Zátah, kde dostal jednu z mála hlavních filmových rolí.
Potměšil se objevil také ve filmech Půlnoční kolona (1972), Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), nebo dnes už kultovní detektivce o karlovarských dealerech drog Mravenci nesou smrt (1985), až koncem 80. let ale zaznamenal skutečný úspěch jako otec Horácek v Discopříběhu, kterého si zopakoval i v pokračování z roku 1991. Mezi roky 1995 a 1999 se pak s režisérem těchto dvou komedií Jaroslavem Soukupem potkal také jako hlavní hrdina třídílné filmové série Byl jednou jeden polda. Na přelomu 80. a 90. let také po letech změnil divadelní působiště, ze Smíchova přes krátké působení na Palmovce došel na Vinohrady.
Od přelomu století se Potměšilova tvář stále častěji objevovala v televizi, zprvu třeba v novácké Hospodě, kde ve více než pěti desítkách epizod ztvárnil špeditéra Nováka. Cestu mezi největší hvězdy českých obrazovek mu pak otevřela role gynekologa Aleše Čížka z obou "Ordinací", kde hrál mezi roky 2005 a 2008 v téměř dvou stovkách dílů. Následovaly podobně koncipované "dlouhověké" seriály Cesty domů (2010 až 2015), Svatby v Benátkách (2014 až 2015) nebo Přístav (2015 až 2017). Zároveň Potměšil občas vystupoval pohostinsky v divadle, v posledních letech se ale kvůli vážné nemoci stáhl do ústraní.
Ladislav Potměšil byl dvakrát ženatý, z prvního krátkého manželství s herečkou Jaroslavou Pokornou měl dceru, která se stala loutkoherečkou. Podruhé se oženil v roce 1973 s další hereckou kolegyní Jaroslavou Brouskovou, dcerou Otakara Brouska staršího. Ve vztahu, který vydržel skoro půl století, se mu narodili dva synové.
Témata: Ladislav Potměšil