Uprchlík žije v luxusním sídle: Cesta do Evropy, byla hrozná! Ale tady jsem šťastný!

„Jsem tak šťastný, že jsem tu poslední rok mohl žít. Poslal jsem svým rodičům, sestrám a bratrům tolik fotek, ale oni tomu pořád nevěří. Protože i pro mě je tohle takové místo, jaké jsem vídával ve filmech, ve starých anglických filmech,“ přiznává Tamer.

„Jediný důvod, proč jsme já a můj o dva roky starší bratr opustili Sýrii, byl, že jsme se nechtěli přidat k vládní armádě. Nechtěli jsme ubližovat lidem, nechtěli jsme je zabíjet. Taková nejsme, tohle nás naše náboženství neučí,“ popisuje mladý Syřan.

Nejprve si prý myslel, že odejde tak na půl roku. I proto matce řekl: „Mami, uvidíme se za šest měsíců". „To bylo před sedmi lety. Od té doby jsem ji neviděl,“ říká mladík, jehož cesta začínala v Turecku. Na lodi se pak dostal do Řecka. „Byl to úplný horor a naprosto čistý strach,“ přiznává. Nakonec skončil v nechvalně známé „Džungli“ v Calais. „To bylo to nejpříšernější místo, které jsem v Evropě navštívil,“ říká uprchlík.

Nakonec se ale dostal až do Británie, kde požádal o azyl. „Potkal jsem opravdu milou dámu, která mi pomohla, když jsem měl problémy s ubytováním,“ uvedl s tím, že pak dostal nabídku nastěhovat se do Southside House.

„Vždycky jsem se tady cítil šťastně. Většinou pracuju na zahradě. Vyrostl jsem na velmi pěkné farmě s mými rodiči a zvířaty. Mámě jsem na zahradě vždy pomáhal. Pěstovala zeleninu,“ uvedl s tím, že by zahradu, o kterou se teď stará, své mámě rád ukázal.

Přesto mu ke štěstí něco chybí. „Pořád se cítím osamělý,“ říká Tamer a dodává, že žije sám a že není ve spojení se Syřany ani se svými přáteli. Rodina je prý ale šťastná, že je v bezpečí a spokojený.

„Hodně mi ale chybí. Každý den, každou sekundu. Jsem od nich pryč už sedm let. Stejně to mají i další Syřané. Mám hodně přátel, kteří denně svou rodinu postrádají," dodává uprchlík. 

Témata: uprchlíci BBC Velká Británie