Potápěči, kteří se podíleli na záchraně thajských chlapců a jejich trenéra za zaplavené jeskyně, odhalili podrobnosti záchranné operace. Záchranáři se shodli se na tom, že tato operace byla nejriskantnějším zážitkem v jejích životě.
Když se v sobotu 23. června dětská výprava nevrátila domů, mezi rodiči začala mírná panika. Děti se ovšem neobjevily ani v noci a příští den se již rozběhla záchranná akce, zatímco voda v jeskyni stoupala na některých místech rychlostí 15 centimetrů za hodinu.
Voda stále stoupala a děti se svým trenérem musely hledat nadějný úkryt hluboko uvnitř jeskyně. V pátek, šest dní po zahájení záchranné operace, začali záchranáři šachtou vyhloubenou v neprůchodném komínu shazovat balíčky s vodou, mobilními telefony, jídlem, svítilnami i mapami v naději, že by mohly dopadnout až do jeskynního systému a že by je skupina mohla najít.
Média začala spekulovat o tom, zda chlapci a jejich trenér jsou ještě naživu. V jeskyni skupina zůstávala relativně dlouho bez jídla, pitné vody a v celkové tmě. Americký záchranář Anmar Mirza v den před objevením chlapců řekl, že i bez jídla by podle něj mohli mladí a fyzicky zdatní chlapci přežít.
„Je to jedna z nejtěžších a nebezpečnějších věcí, které jsem kdy dělal, nikoli z mého osobního hlediska, ale z hlediska lidí, za které jsem byl zodpovědný,“ řekl jeskynní potápěč Jason Mallison pro ABC TV. Mallison měl na starosti nejtěžší jeskynní úseky, přes které měl provést dětí.
„Pravděpodobnost úspěchu byla minimálně nízká,“ řekl americký velitel operace Charles Hodges. „Opravdu jsme byli připraveni na to, že poneseme ztráty,“ doplnil.
Míse byla rozdělena do devíti úseku. Britské jednotky včetně Mallisona byli zodpovědni za nejriskantnější úseky, kde byla úplná tma. Samotný Mallison popisuje tento proces jako „mentálně vyčerpávající“.
Každý chlapec byl doprovázen dvěma potápěči, první potápěč nesl kromě své vzduchové láhve také láhev pro zachraňovaného. Předtím ale veřejnost spekulovala o tom, zdali nebude lepší počkat na ustoupení vody.
Chlapci s trenérem byli objeveni 2. července, tedy 9 dní po svém ztracení, živí a zdraví na místě vzdáleném asi 4 km od vstupu do jeskyně. Mezitím potápěči museli dlouho trénovat, než zahájili záchrannou operaci. Při dopravě nádob s kyslíkem do prostoru, kde se ztracení fotbalisté nacházejí, zahynul na zpáteční cestě potápěč thajského námořnictva Saman Gunan. Muž ztratil vědomí, protože už neměl dostatečnou zásobu kyslíku, a nepodařilo se jej oživit.
Banán přilepený lepící páskou se prodal. Za částku, které se jen těžko věří
Eva Pavlová se stala terčem nespokojených občanů. Jak to nesla?