Emeritní papež Benedikt XVI., jehož život se dnes uzavřel ve věku 95 let, byl hlavou katolické církve v letech 2005 až 2013. Na rozdíl od svého předchůdce Jana Pavla II., který v úřadě zbořil mnohá tabu, dostál Benedikt XVI. podle odborníků pověsti konzervativce a "strážce nehybnosti". Vlastním jménem Joseph Ratzinger, proslul však i tím, že se nebránil moderním technologiím a používal Facebook či si nechal zavést vlastní videokanál na síti YouTube.

Benedikt XVI. se narodil 16. dubna 1927 v bavorském Marktlu nad Innem. V mládí byl krátce členem Hitlerjugend, kam se údajně musel ve 14 letech zapsat proti své vůli. Na konci války jej neminul wehrmacht, z něhož ovšem dezertoval a nakonec upadl do amerického zajetí. Po válce vystudoval teologii a filozofii v Mnichově, v roce 1951 byl vysvěcen na kněze. V roce 1959 získal profesuru na univerzitě v Bonnu, působil i v Münsteru, Tübingenu a Řeznu. V padesáti letech byl jmenován kardinálem.

Čistotu víry hlídal po boku Jana Pavla II. jako prefekt Kongregace pro nauku víry od roku 1981. Pro své brilantní řečnické schopnosti a inteligenci byl oceňovaný a obávaný. Mnozí ho popisovali jako člověka chladného a viděli v něm přísného vykonavatele rozhodnutí papeže Jana Pavla II. Od roku 2002 byl Ratzinger děkanem kardinálského kolegia, které je papežovým poradním sborem a v případě potřeby volí jeho nástupce.

Po smrti Jana Pavla II. byl Ratzinger považován za největšího favorita v nástupnictví. Podle znalců Vatikánu k jeho zvolení hodně přispělo jeho kázání během zádušní mše za Jan Pavla II. Ratzinger jí předsedal a projevil nečekané emoce, když hovořil o tom, jak mu byl polský papež po lidské stránce blízký. Pouhé tři měsíce po svém zvolení papežem v dubnu 2005 umožnil výjimku z nepsaných pravidel a zahájil proces blahořečení Jana Pavla II., který ukončil blahoslavením v květnu 2011 na mši ve Vatikánu. Ratzinger se na svého předchůdce v úřadu později často odvolával.

Své hlavní poslání viděl Benedikt XVI. ve smíření víry a rozumu. Víra byla v jeho očích něčím bytostně rozumovým, v jejím oslabování viděl hlavní příčinu krize katolické církve. "Pokud nenajdeme cestu, jak víru znovu a pravdivě obnovit, zůstanou všechny strukturní reformy bez účinku,“ prohlásil v roce 2011 při návštěvě v německém Freiburgu a odmítl tak všechna volání po větších reformách v církvi.

Období jeho pontifikátu poznamenalo několik afér. Asi největší z nich bylo v roce 2009 rozvíření skandálu pedofilních zločinů, jichž se kněží v Irsku dopouštěli několik desítek let; záhy vycházely najevo podobné případy z dalších zemích, včetně papežova rodného Německa. Benedikt XVI., jenž požádal Boha a oběti těchto zločinů za odpuštění, byl též obviňován, že byl součástí zatajování těchto případů ještě před nástupem na papežský stolec.

Benedikt XVI. také v prosinci 2009 podepsal dekret k blahořečení papeže Pia XII., který působil za druhé světové války a byl kritizován, že neudělal vše, co bylo v jeho silách, aby pomohl zastavit vyhlazování Židů. V této souvislosti vzbudilo kritiku i Benediktovo rozhodnutí z roku 2009 rehabilitovat britského duchovního Richarda Williamsona, který popřel existenci plynových komor za holokaustu.

Známá je i aféra Vatileaks, jejíž protagonista, papežův majordomus Paolo Gabriele, byl v říjnu 2012 odsouzen na 18 měsíců do vězení za krádež tajných dokumentů, které vynášel z Vatikánu. Na stránkách novin se tak objevily papežovy soukromé dopisy či další dokumenty údajně svědčící o mocenských šarvátkách církevních hodnostářů. K podmíněnému trestu byl odsouzen i informatik Claudio Sciarpelletti za napomáhání Gabrielemu. Oba papež omilostnil. Na podzim 2015 propukla kauza Vatileaks 2, za kterou dostal španělský kněz Lucio Ángel Vallejo Balda trest 18 měsíců vězení.

V září 2009 navštívil Benedikt XVI. na tři dny Českou republiku, kdy se mimo jiné účastnil oslav výročí svatého Václava ve Staré Boleslavi. Později ho už zahraniční návštěvy vysilovaly a fyzicky slábl. Přesto bylo velkým překvapením, když 11. února 2013 na shromáždění kardinálů oznámil, že svůj úřad opustí. Stal se tak prvním papežem po více než 700 letech, jenž se svého úřadu vzdal dobrovolně. Rozhodnutí odůvodnil ubývajícími silami v důsledku vysokého věku. Předchozí dobrovolná rezignace papeže na úřad se udála v roce 1294, kdy po pěti měsících opustil úřad Celestýn V.

Poslední roky života prožil Benedikt XVI. ve Vatikánských zahradách, v klášteře Mater Ecclesiae. V roce 2020 se stal nejdéle žijícím pontifikem, když překonal papeže Lva XIII., a současně papežem, který prožil delší část života jako bývalá než jako úřadující hlava církve.

Byl dál činný jako autor, v září 2016 vydal knihu Poslední rozhovory, ve které shrnuje své působení v čele katolické církve. Připustil, že praktické vládnutí nebylo jeho silnou stránkou, nicméně svůj pontifikát nepovažoval za neúspěšný. Zároveň v knize poznamenal, že kvůli vysokému počtu placených zaměstnanců je v katolické církvi v Německu příliš "neduchovní byrokracie" a málo "dynamiky víry".

Témata:

Papež Benedikt XVI. | stars24.cz

Vstoupit do diskuse