Velkou zkouškou fyzické i psychické odolnosti prošel v závodě NorthCape - Tarifa vytrvalostní cyklista Daniel Polman. Dvaačtyřicetiletý specialista na ultramaratony byl prvním Čechem na startu a podnik dlouhý 7400 kilometrů s velkým náskokem vyhrál.

Při takřka měsíc trvajícím dobrodružství se podle svých slov musel poprat nejen s nástrahami trati či zraněním, ale i s nátlakem nepřejících soupeřů. V jednu chvíli byl dokonce ze závodu vyloučený, na dálku ho však zachránila manželka Šárka.

Polman připustil, že si prožil tři slabé chvilky, které nebylo snadné ustát. "První přišla hned na startu. Přijel za mnou v karavanu kamarád Tadeáš s manželkou a dvěma dětmi, chtěl na trati udělat sem tam nějakou fotku, na pár místech mě pozdravit a podpořit. Někteří závodníci, kteří si o mně asi něco dohledali na internetu, se mě pak v té souvislosti snažili trochu rozebrat otázkami na to, kolikrát v tom karavanu budu spát a podobně, že prostě jedu s podporou," řekl Polman v rozhovoru s ČTK.

"Cítil jsem, že tam je skupina závodníků, která bude můj výkon zpochybňovat úplně za všech okolností. Řešil jsem to dokonce s organizátorem závodu. A popravdě řečeno jsem měl sto chutí se otočit a jet domů. Nikdy jsem nepodváděl, nikdy. A něco takového bych na takovém závodě vážně nečekal. Jenže ono se to pak otočilo proti nim, jak jsem byl naštvaný. Tu špatnou energii jsem pustil do šlapek a dupal do toho. Snažili se mě držet a ptali se, jak dlouho chci vydržet takové tempo, ale já jen odpovídal, že jedu, jak mi to vyhovuje," uvedl Polman.

"Tři dny po startu, když ti kluci přestali stíhat, tak už psali na různá fóra různé věci, aby ten můj výkon znehodnotili. Já si přitom nedovolil u Tadeáše radši ani zastavit, abych ho pozdravil... A další horká chvilka přišla, když organizátor podlehl tomu tlaku a mailem mi napsal, že ten kamarád už se nesmí vyskytnout nikde na trati. Jenže to napsal shodou okolností zrovna ve Švýcarsku, kdy jsme nebyli na datech. Sami nám doporučili, ať je s ohledem na to, jak jsou drahá, vypneme. Takže se k nám tohle rozhodnutí nedostalo. A Tadeáš byl pak zrovna někde na hranicích Lichtenštejnska a Švýcarska, aby mě vyfotil. Já o něm ani nevěděl, jenže si ho hned všiml ten organizátor," popsal Polman.

V tu chvíli měl málem po závodě. "Organizátor mi napsal do mailu, že jsem ze závodu vyloučený, protože jsme to nařízení nerespektovali. Já o tom pořád nevěděl. Ten mail četla manželka a úplně se z toho nejdřív sesypala, ale pak se rozhodla, že odepíše. V té odpovědi vše vysvětlila a ujistila organizátora, že rozhodně nejsem žádný podvodník. Díky manželce jsem tak zůstal v závodě. Pak jsem se potkali s organizátorem, popovídali si o tom a bylo to vyřešené, ale můj kamarád radši odjel, aby nebyly další problémy," uvedl Polman.

Třetím krizovým okamžikem byl ošklivý pád přibližně 1300 kilometrů před koncem, po němž vyhledal ošetření v nemocnici. "Skončil jsem v příkopu, kde byly velké kameny, o které jsem se pořezal. Na stehně mám tři čtyři rány, které byly na zašití, ale jak jsou blízko vedle sebe, tak to zašít nejde. V podstatě to ale dopadlo ještě dobře, protože taky mohla prasknout nějaká kost a bylo úplně po všem," konstatoval.

Problémům ale nebyl ještě konec. "Při cestě z nemocnice mi praskl oblouk řídítka. I když jsem to vyřešil a řídítka upravil, když se to dozvěděl organizátor, tak říkal, že to je nebezpečný a že na tom nemám pokračovat, ale vzít si taxíka a zajet si někam do cyklistického obchodu pro řídítka nová. Přišlo mi, že ten organizátor si se mnou tak trochu hraje a užívá si to. Fyzicky jsem teď po dojezdu docela v pohodě, ale po stránce psychického vypětí to byla vážně síla. Celý ten příběh je tak zvláštní a zajímavý, že z toho určitě udělám zase knížku," řekl Polman, který je i spisovatelem.

Témata:

Daniel Polman | stars24.cz

Vstoupit do diskuse