KOMENTÁŘ: Pešáňo se bouchat nebude! Český hokej už si musí přiznat realitu!
Hráči nebudou bouchat šampaňské, mnozí fanoušci českého hokeje možná ano. Konec nenáviděného trenéra Filipa Pešána u hokejové reprezentace se totiž zdá být neodvratný. Je ovšem v pořádku vinit z dalšího neúspěchu jen jeho?
Není, zní odpověď, kterou v následujících odstavcích rozvedu. Další neúspěch je totiž jen reálným odrazem současného stavu českého hokeje. Příznačné je i to, že o konci národního týmu na olympijském turnaji rozhodli Švýcaři.
Právě s nimi jsme momentálně na podobné úrovni, což ukázaly oba vzájemné zápasy v Pekingu. Poprvé zvítězili Češi, podruhé hokejisté s helvétským křížem na hrudi. Světová špička je ale ještě někde jinde.
Jedna věc se ale přece jenom liší. Zatímco Švýcaři zažívají progres a elitě se přibližují, naši hokejisté jsou setrvale na ústupu z pozic, které národnímu týmu patřily na přelomu tisíciletí, tedy ve slavné éře naganského triumfu a zlatého hattricku. A pád na dno se nedaří zastavit...
Hromosvodem pro fanoušky se v posledních dvou letech stal trenér Filip Pešán, který je dráždil především svým vystupováním. Na lavičce zřídkakdy projevoval emoce, v rozhovorech uměl působit dost arogantně. Navíc ujišťoval, že Česko stále má tým na medaili. Nepochybně chtěl úspěch a věřil v něj. Musel ale dobře vědět, že realita je trochu jiná.
Výsledek v Pekingu přesto překonal i ty nejhorší scénáře. Fanouškovská obec už se sice v posledních letech smířila s prohranými čtvrtfinálovými zápasy na velkých akcích, tentokrát ale přišel konec ještě o zápas dříve.
Navzdory tomu zatím k trenérově rezignaci nedošlo, přesto se jeho konec u národního týmu zdá být neodvratný. Jestli nepřijde teď, po jarním mistrovství světa bude následovat téměř stoprocentně. Šanci dostane zase někdo jiný, ale s velkou pravděpodobností narazí i on, pokud neslevíme z ambic. I my jako obyčejní fanoušci.
Na velké akce se totiž až doposud jezdilo přinejmenším pro medaili, přitom je to deset let, co reprezentace získala cenný kov naposledy. Od té chvíle se jen čtyřikrát hrálo o bronz, vždy neúspěšně. A i kdyby se medaili jednou získat podařilo, o stavu českého hokeje to řekne pramálo. Jedna vlaštovka jaro nedělá.
Změny jsou tedy potřeba nejen na trenérském postu, ale především na svazu, který udává směr. Sestupnou křivku je nutné zvrátit, a nejde jen o výsledky národního týmu, ale třeba i počty hráčů draftovaných do NHL. Novou generaci vítězů si prostě musíme vychovat a od nynějších reprezentantů nesmíme čekat zázraky. Snaha byla patrná i na olympiádě, ale to nestačí.
Témata: hokej Filip Pešán Hokej MS CZE Tým
