Co s romskými ghety v Česku? Nemají vodu ani elektřinu!
V českém veřejném prostoru existují pojmy, které když zazní tak spolehlivě dokáží rozvířit vášnivou debatu. Takovými termíny jsou například „vyloučené lokality“ či „nepřizpůsobiví“ občané. Ty jsou spojeny zejména se severem Čech.
Sídliště jako Chanov nebo Janov se v povědomí široké veřejnosti staly synonymy pro nepořádek, vybydlené domy a vysokou kriminalitu. I když skutečná situace je někdy velmi vzdálená zakořeněným představám, ve výše zmíněných lokalitách opravdu není život snadný.
Lidé byli do těchto sídlišti sestěhováváni v 70. letech minulého století ze širokého okolí. Stát přitom nebral ohledy na rodinné vazby, přání nebo spory a přesídlené obyvatele prostě libovolně „rozházel“ po bytových domech.
Následná „divoká 90. léta“ špatnou situaci ještě prohloubila. K řešení nepřispívají ani místní politici. Jejich řešení častou pouze kloužou po povrchu problému a mají za cíl zapůsobit spíše na majoritní voliče, než skutečně pomoci lidem ve vyloučených lokalitách.
Přesto se ale údajně daří (zejména díky penězům z EU) stav chanovského sídliště vylepšovat. Cesta k alespoň dílčímu zlepšení ale nebyla jednoduchá. Stálo to mnoho úsilí a při snaze o zlepšení se urodila spousta chyb, přesto se ale situace začíná hýbat dobrým směrem. Ve většině chanovských bytů ale přesto do dnes neteče teplá voda.
Jak v textu pro server Romea.cz upozorňuje Alena Zieglerová, politici se předhánějí v tom kdo bude vůči „nepřizpůsobivým“ tvrdší. Tvrdost je heslo, které na severu Čech zabírá. V místních volbách se tak často stává, že se strany v otázce jak řešit sociální problémy nijak zvlášť neliší – všechny navrhují zavést vládu tvrdé ruky.
Zieglerová ale upozorňuje, že ona tvrdost není řešení. Politikům podle ní již také musí být jasné, že seškrtání sociálních dávek nikam nevede. „Ti lidé se z ničeho nic nerozplynou nebo neodejdou jinam.“ říká. To prý ale většině politiků nedochází a jejich řešením chybí komplexnost.
„Sociální dávky může a má Úřad práce přesměrovat tak, aby nedocházelo k jejich zneužití. Obec může a má pomáhat lidem v riziku ztráty střechy nad hlavou bydlení si udržet nebo najít jiné. Kraj má a může plánovat a požadovat po státu financování sociálních služeb s důrazem na prevenci propadu do sociálního vyloučení.“ dodává Zieglerová.
Přitom podle ní strany opomíjejí témata, které by regionu skutečně prospěla. Ptá se, proč se politici nezaměřují třeba na lepší školství, protože dnešní vzdělané děti pravděpodobně nebudou zítřejšími nezaměstnanými. Nebo proč nikdo neakcentuje potřebu lidí na život v čistém a klidném prostředí.
