V lásce jsem nikdy neměla štěstí, píše čtenářka. Pak poznala muže, po jehož zradě se jí milostný život zhroutil

Na muže jsem měla vždy smůlu. Pár vztahů jsem během svého života měla, nikdy jsem ale nepoznala takového, který by mě měl opravdu rád. Mám dobře placenou práci, vlastní auto, byt, a nejsem po finanční stránce na nikom závislá. Jak se ale ukazovalo stále častěji, muži se stávali závislí na mě. A najít takového, který by se mnou chtěl být kvůli mě, a ne kvůli své pohodlnosti, se jevilo jako nemožné.

Jednou jsem s kolegy po práci vyrazila na drink do restaurace, kde nás obsluhoval pohledný a sympatický číšník. Párkrát jsme se během večera dali do řeči, působil zábavně, mile a přitom inteligentně. Už dopředu mi bylo jasné, že z toho nic nebude, viděla jsem v něm dalšího muže, který by měl raději moje peníze než mě. Ale postaral se nám o pěkný večer, a za to jsem mu byla vděčná.

O pár dní později jsem si přiznala, že ho nedokážu dostat z hlavy, a že bych ho ráda viděla znovu. Vyrazila jsem proto po práci do té samé restaurace a doufala, že bude mít zrovna směnu. Po příchodu jsem jej spatřila a zamířila rovnou k němu. Představila jsem se mu jako Linda a on mně jako Petr. Bez okolků jsem se ho zeptala, jestli by se mnou někdy nezašel na drink, a on souhlasil. Domluvili jsme se na pátek večer.

Sešli jsme se v baru a strávili spolu hezký večer. Bez zabíhání do podrobností jsme si povídali o všem možném a ukázalo se, že Petr je velmi inteligentní a chápavý muž. Měl rád lidi a rád s nimi pracoval, na peníze si také nestěžoval, protože měl dvě práce, a já se s ním cítila velmi dobře. Krátce na to jsme spolu začali chodit a já se po dlouhé době cítila opravdu šťastná. Myslela jsem si, že mě má opravdu rád. To jsem ale nevěděla, jak moc jsem se spletla.

Petr na tom s volným časem nebyl moc dobře. Vzhledem k jeho dvěma zaměstnáním jsem to chápala, po nějaké době jsem ale měla pocit, že bych s ním chtěla trávit aspoň ty krátké volné chvíle. A navrhla mu, ať se přestěhuje ke mě. K mému překvapení to odmítnul, ale žádný důvod mi nesdělil. Řekl pouze, že zatím to tak nechce. Respektovala jsem to, ale mrzelo mě to.

Byli jsme spolu asi půl roku, když jsem v práci zažila jeden extrémně těžký den. Měla jsem pocit, že se na mě vše sesypalo, a nutně jsem potřebovala blízkost svého přítele. Petr mi ale telefon nebral a pouze mi smskou napsal, že nemá čas, protože je do noci na place. Já ho ale potřebovala aspoň vidět, a tak jsem se vydala do restaurace za ním.

Neviděli jsme se několik dní, které trávil v práci v restauraci, a já se na něj moc těšila. Po příchodu jsem ale zjistila, že ho nemůžu nikde najít. Zeptala jsem se proto jeho kolegyně, jestli mi ho může zavolat, a ta překvapivě odpověděla, že Petr tam není. Že tam nebyl několik dní. Větší šok přišel ve chvíli, kdy se mě zeptala, proč ho sháním, a já jí řekla, že jsem jeho přítelkyně. Odpovědí mi byl údiv, který v jejích očích nešel přehlédnout.

To o mě Petr nikdy nemluvil? Nikdy neřekl svým kolegům, že se mnou už několik měsíců chodí? Ano, do jeho restaurace jsme společně nechodili, tvrdil, že jí má dost v práci, ale myslela jsem, že lidé kolem něj vědí, že je zadaný. Nakonec jsem ze servírky vypáčila, co ji tak udivilo. Že je Petr zadaný věděla, jen nevěděla, že se mnou. Týden zpět ho totiž viděla s jinou ženou. A před měsícem s další.

Sevřelo se mi srdce a z restaurace jsem doslova vyběhla. Začala jsem Petra bombardovat telefonáty i smskami a chtěla odpovědi. Když mi později večer zavolal, pobaveně se zeptal, proč jsem ho celé odpoledne sháněla. Narovinu jsem se ho zeptala, jestli má milenku, a on mi odpověděl, že bude lepší, když se druhý den staví a řekne mi to osobně.

Celou noc jsem nespala. Představovala jsem si, jak jediný muž v mém životě, který mě měl opravdu rád, spí s jinou ženou. Realita ale byla nakonec mnohem horší. Petr mi druhý den přiznal, že nespí s jinou. Ale s jinými. 

Necítil se nijak provinile a tvrdil, že si nemůže pomoci. Že není ten typ partnera, co by byl věrný, a vždy má několik žen naráz. Během našeho vztahu měl více než deset dalších žen, se kterými také chodil, nebo jen spával. Šokovalo mě to a okamžitě jsem ho vyhodila.

Od té doby uplynulo téměř deset let a Petra jsem už nikdy neviděla. Zlomil mi srdce. Měla jsem od té doby několik dalších vztahů, ale nikdy jsem muži nedokázala věřit. I když se opravdu snažili a možná mezi nimi byl někdo, kdo mě měl opravdu rád, má nedůvěra k nim každý vztah zničila. Nevím, jestli dokážu ještě někdy nějakému věřit, po tom, co mi Petr udělal. Vím ale, že na to asi nikdy nezapomenu.

Témata: Láska, intimnosti, vztahy