Po příchodu domů našla čtenářka dopis od svého partnera. To, co si v něm přečetla, předčilo její nejhorší očekávání

Když jsem se jedno jarní odpoledne vrátila domů po náročném pracovním dni, cítila jsem se unavená a vyčerpaná. Rychle jsem si sundala boty a zavřela za sebou dveře. Moje oči padly na stůl, kde obvykle ležely nějaké poznámky nebo důležité papíry či pošta. Tentokrát tam ležel jen bílý obálkový papír s mým jménem na něm. Pochopila jsem, že to je něco důležitého. Otevřela jsem obálku a začala číst dopis.

"Milá Lenko, nemám sílu na to říct ti to osobně, ale před půl rokem jsem ztratil práci. Firma prošla restrukturalizací a já jsem byl propuštěn. Byl to šok, a tak jsem hledal rychlé řešení, jak nás a naše dítě uživit. Udělal jsem ale chybu a půjčil jsem si peníze od lichvářů. Chtěl jsem, aby nám nic nechybělo. Věřil jsem, že brzy najdu novou práci a dluh splatím. Bohužel to nešlo tak rychle, jak jsem doufal.

Vím, že jsem měl s tebou mluvit o tom, co se stalo. Ale bál jsem se, že tě zklamu. Slíbil jsem ti že se o nás postarám, a měl jsem pocit, že jsem selhal. Teď už vím, že jsem selhal určitě. Omlouvám se, že jsem ti to neřekl dříve. Dluh narostl a já už ho sám nedokážu splatit. Chci tě poprosit o pomoc. Nechci nás dát do větších problémů, ale nemám jiné řešení.  Nechci, abys měla pocit, že jsem tě zradil. Snažím se všechno napravit, abychom se vrátili zpět na správnou cestu. Ale je toho na mě teď moc a chápu, když budeš naštvaná. Jsem ochoten přijmout všechny následky svých činů. Přesto prosím, odpusť mi to, co jsem udělal, a dej mi šanci to napravit. Jan"

Oči se mi tehdy zalily slzami. Bylo to jako rána pěstí do obličeje. Pocítila jsem šok, zklamání a vztek. Jak mohl udělat něco takového bez mého vědomí? Byla jsem naštvaná, že si myslel, že to zvládne sám. Sedla jsem si na postel a dlouho zírala na dopis v rukou. Nevěděla jsem, co si mám myslet, a hlavou se mi honily hrůzné myšlenky. Kolik peněz si půjčil? Kde je teď? Měl vyzvednout naši dceru ze školky, udělal to? Vrátí se vůbec? 

Bylo jasné, že nás čekala dlouhá a těžká cesta. Byla jsem naštvaná, a nevěděla jsem, jestli v takovém vztahu chci pokračovat. Nebyli jsme manželé, mohla jsem ho nechat i s jeho dluhy a odejít. A měla jsem obrovskou chuť to udělat. Ale svým způsobem jsem ho chápala. Přesto mi bylo nesmírně líto, co udělal.

Poté, co jsem se vzpamatovala z prvotního šoku, jsem mu zavolala. Nebral telefon, ale poslal mi sms zprávu s tím, že dceru vyzvedl a že se vrátí oba večer. Možná mi chtěl dát čas na to, abych mu sbalila kufry. Já ale místo toho udělala něco úplně jiného.

Obvolala jsem rodinu i všechny známé a zjistila, kolik peněz by nám mohli půjčit. Bylo to potupné a ponižující, nevěděla jsem, kolik peněz vlastně potřebujeme. Ale nedokázala jsem jen tak sedět, musela jsem něco udělat. Po hodině telefonátů jsem byla schopna dát dohromady necelý milion korun. A modlila se za to, aby to stačilo.

Když se Jan vrátil domů, bylo na něm na první pohled vidět, jak strašně ho celá situace mrzí. Řekl mi, že šel s dcerou na hřiště, protože si s ní chtěl udělat hezké odpoledne. Bál se, že ho už nikdy nebudu chtít vidět, a že naši holčičku už také nikdy neuvidí. Mezi dveřmi jsem se ho zeptala, kolik dluží. A spadl mi kámen ze srdce.

Částka to byla sice obrovská, ale nižší, než jaké jsem se obávala. Řekla jsem mu co jsem udělala a doslova mu nařídila, aby si ty peníze od příbuzných a známých půjčil on. On byl ten kdo to zavinil a on byl ten, kdo si tou potupou musel projít. Naštěstí to udělal a dluh včetně obrovských úroků splatil. Krátce na to si našel práci a začali jsme splácet peníze, které jsme dlužili snad všem lidem kolem nás.

Dnes je to více než pět let a všechny dluhy máme splacené. Příteli se podařilo najít lépe placenou práci a díky tomu jsme mohli povracet vše, co jsme si půjčili. Stále ho miluji, ale po tom co se stalo mu asi už nedokážu nikdy plně věřit. A zřejmě na ten šok nikdy nezapomenu.

Témata: Lidé Láska, intimnosti, vztahy