Petra kolegyně falešně osočila z obtěžování. Věc se vysvětlila, nikdo se ale dodnes neomluvil

Jmenuji se Petr a od dob ukončení svých středoškolských studií pracuji v jedné nejmenované prodejně s technikou. Práce s lidmi mě baví, jsem technický nadšenec a nikdy jsem neměl důvod stěžovat si ani na kolektiv, ani na náplň práce.

S vedením jsme vždycky vycházeli skvěle a s kolegy jsme byli dobrá parta. Sem tam jsme zašli po práci na pivo, a celkově vzato jsme chodili do práce rádi. Byl jsem tam dlouhé roky spokojený do doby, než k nám nastoupila nová posila v podobě mladé slečny.

Jelikož jsem tou dobou měl přítelkyni, nijak moc mě nový dámský přírůstek do kolektivu nezajímal. Slečna fungovala coby brigádnice, a tak se v práci mihla několikrát týdně na pár hodin. Popravdě řečeno jsem si nebyl ani pořádně jistý, jak se jmenuje, dnes ale vím, že to jméno nezapomenu už nikdy.

Jeden večer po směně si mě zavolalo vedení pobočky s tím, že mám okamžitě přijít. Nevěděl jsem co se stalo, nebyl jsem problémový zaměstnanec, očekával jsem spíše zvýšení platu nebo povýšení. Za ty roky bych si jej určitě zasloužil. Jaké překvapení nastalo, když jsem zjistil, že mě kolegyně, Karolína, obvinila z obtěžování.

Dle jejích slov jsem se jí měl dotknout ve chvíli, kdy vybalovala zboží do regálu a já zrovna procházel kolem. Nebyl jsem si vědom toho, že by něco takového vůbec proběhlo, pravda ale byla, že jsme se ten den skutečně takto setkali. Rozhodně jsem ale neměl potřebu na někoho sahat, a už vůbec ne, když jsem sám šťastně zadaný.

S podobnými argumenty jsem se snažil vyrukovat i na vedoucího pobočky, který byl, jak jsem později zjistil, s Karolínou v příbuzenském vztahu. Nebylo proto divu, že jí věřil víc než mě. Já sice neměl žádný důkaz, že k žádnému fyzickému kontaktu nedošlo, ona ale také ne. Bylo to slovo proti slovu.

Věc se vedení pobočky rozhodlo řešit rázně. Nabídli mi možnost v práci okamžitě skončit s tím, že věc nebudou dál nijak řešit. S tím ale nesouhlasil, protože jsem byl přesvědčený, že jsem se ničeho nedopustil. A požádal jsem vedoucího, aby zkontroloval kamerové záznamy v prodejně. Pokud by se něco takového stalo, muselo by to být rozhodně zaznamenáno.

Ten to ale odmítl s tím, že své příbuzné důvěřuje a že na nemá důvod si něco takového vymýšlet. Já ale neměl důvod také, a tak jsem se rozhodl přivolat na místo policii. Po nějakém čase dorazili na místo dva strážníci, kterým jsme situaci vysvětlili, a oni požádali vedoucího, aby příslušný kamerový záznam našel.

To, že mě chtěl vyhodit na hodinu za něco, co jsem nespáchal, samozřejmě popřel, což pro mě byl signál, že i kdyby se situace vysvětlila, dál už tady pracovat rozhodně nechci. Vedoucí sice neochotně, ale přesto záznamy vyhledal a pustil. A pak se ukázala pravda.

Uličky mezi regály jsou stísněné a když jsem procházel kolem Karolíny, byla zrovna tou dobou k regálu předkloněná. Dotkl jsem se jejích partií tělem ve chvíli, kdy jsem se jí snažil vyhnout, abychom se do uličky oba vešly. Nešlo tedy rozhodně o žádný nevhodný dotek ruskou a už vůbec ne o obtěžování.

Očekával jsem tedy omluvu jak ze strany Karolíny, tak ze strany svého šéfa. Na místo toho mi ale jen sdělil, že můžu odejít a že už to nebude dál řešit. Já si ale nechal zapsat od policie protokol a ten jsem eskaloval dál.

Nechtěl jsem svou práci opouštět, ale v tomhle případě vedení pobočky jednoznačně selhalo. A vedení společnosti o tom muselo vědět. Následně přijelo celý případ vyšetřit a k mému překvapení byl vedoucí pobočky ze své pozice odvolán.

Jak jsem později zjistil, před nějakou pracoval ve stejné funkci na jiné pobočce, kde s ním byly také nemalé problémy. Vše tedy pro mě naštěstí dopadlo dobře, věc se vysvětlila a svou práci jsem opouštět nemusel. Doteď ale nechápu, proč se mi za celý incident ani Karolína, ani šéf neomluvili.

Témata: Lidé