Česko se nemá za co stydět! V Británii nasadil korunu Karel III., my máme tu naši od Karla IV.
Korunovace je historická událost, která má tradici nejen v Británii. I Česko s ní mělo bohaté zkušenosti, o čemž svědčí dodnes dochované korunovační klenoty. Víte, které předměty mezi ně patří?
Nejstarším kusem ze souboru je zlatá svatováclavská koruna, která pochází z doby korunovace Karla IV., konkrétně z let 1345 až 1346. Jde o čtvrtý nejstarší korunovační klenot svého druhu dochovaný na území Evropy! Zlatá čtyřdílná čelenka posázená bezmála sty drahými kameny (smaragdy, rubíny a perlami) je nejen symbolem panovnické moci, ale také relikviářem. Koruně dominuje křížek na vrcholu, v němž se má ukrývat trn z trnové koruny Ježíše Krista – alespoň to tvrdí nápis „HIC EST SPINA DE CORONA DOMINI“, tedy v českém překladu „Zde je trn z koruny Páně“.
Koruna má tak kromě symbolu královské moci i jiný, vyšší význam – posvátný. Pokud taková koruna, kterou navíc ochraňoval sám papež, spočinula na hlavě českého krále, jednalo se tak mimo jiné o akt vyjadřující Boží požehnání pro vládu v zemi. Koruna je již od počátku své existence zasvěcena svatému Václavovi, patronovi českých zemí. Proto nikdy nebývala soukromým královským vlastnictvím, ale vnímala se jako klenot celé země a jeho lidu.
Další zlaté předměty, žezlo a jablko, jsou již mladší, zhotoveny byly až v 16. století. Královské žezlo vyrobil mistr zlatník Hans Haller z německého Augsburku v roce 1533 pro korunovaci českého krále Ferdinanda I. Habsburského. Jedná se tedy o renesanční klenot nesoucí safíry, spinely a perly. Rukojeť je zdobena emaily zobrazujícími rostlinné ornamenty, motivy květin se objevují i na hlavici a dříku žezla.
Emailové zdobení se nalézá také na královském jablku, to však již není rostlinného charakteru, ale náboženského. Zde jsou zachyceny scény ze Starého zákona, a to příběh o Davidovi a Goliášovi a motivy o stvoření světa, tedy postavy Adama a Evy. Reliéfy doplňují latinské nápisy odkazující na božskou a královskou moc – například v českém překladu „Bůh vládne nebesům a králové zemi“. Stejně jako v případě koruny, i jablko zdobí vrcholový kříž a množství drahých kamenů a perel. Také jablko bylo vyrobeno zlatníkem Hallerem pro krále Ferdinanda I. Habsburského.
K původnímu souboru českých korunovačních klenotů patřily gotické žezlo a jablko, tedy stejně staré insignie jako svatováclavská koruna. Žezlo i jablko se však dnes již nenacházejí v Praze, ale ve vídeňském Hofburgu, do jehož pokladnice se dostaly během třicetileté války, kdy se toto místo jevilo jako bezpečnější skrýš pro tak vzácné předměty.
Nejmladší ze souboru je korunovační roucho, červený hedvábný plášť vyšívaný zlatem a lemovaný hermelínem. Ten se datuje do roku 1617, prokazatelně ho při korunovacích čeští králové oblékali až do roku 1836, tedy do poslední korunovace.
Ke korunovačním klenotům se přičleňuje také zlatý korunovační kříž, někdy nazývaný jako kříž ostatkový. Ten byl vyroben někdy ve druhé polovině 14. století coby relikviář na vzácné předměty ze života Ježíše Krista i některých světců. Používal se během korunovační bohoslužby, ale i při mších sloužených v obzvlášť těžkých dobách. Proto ho o Velkém pátku roku 2020, během pandemie koronaviru, využil kardinál Dominik Duka k posílení víry a naděje mezi lidmi.
Témata: korunovační klenoty
