Letní čas, který se v noci měnil, nemá nijak dlouhou historii, v našich zemích byl poprvé zaveden zhruba před sto lety. Podle vědců jsou přitom přechody nepřirozené a tělu příliš neprospívají.
Historie změny času v Česku je zásadně spojena s oběma světovými válkami. Poprvé byl, tehdy ještě v Rakousku-Uhersku, letní čas zaveden v roce 1916 a uplatňoval se až do závěrečného válečného roku 1918.
Poté se vrátil až za druhé světové války, kdy v protektorátu platil nepřetržitě více než dva a půl roku od dubna 1940. Následně se střídal se standardním pásmovým časem až do roku 1949.
Definitivně se u nás letní čas uchytil v roce 1979, kdy se ustálila i noc ze soboty na neděli během posledního březnového víkendu jako okamžik změny. Od roku 1996 je v souladu s celou EU zaveden až do října, v Česku do té doby končil v září.
Vědci z českého Fyziologického ústavu AV ČR, kteří se zabývají chronobiologií, opakovaně upozorňují, že přechody jsou nepřirozené. V lidském organismu podle nich mohou napáchat více škody než užitku.
Podle expertů bychom v této věci měli poslouchat přírodu, tedy zachovat přirozený standardní čas - nyní zvaný zimní. Některé členské státy EU ovšem rokují za ten letní. Je tedy otázkou, zdali někdy dojde k dohodě.
Témata: Změna času