Dušičky: Víte, že v minulosti se slavily úplně jinak než dnes?

Na první dva listopadové dny připadají svátky zemřelých. Jedná se o svátek Všech svatých (1. listopad) a Dušičky (2. listopad). Tyto svátky byly v minulosti často vnímány jako jeden. Lidé dříve věřili, že v noci z 1. na 2. listopad se mrtví mohou setkat se svými živými blízkými a příbuznými. Pozůstalí také právě v této době mohli očistit duše mrtvých, ať už modlitbou, mší nebo nějakým dobrým skutkem. Tradičně rodiny večer 1. listopadu zůstávaly doma, vzpomínaly na své předky a modlily se za ně. V některých domácnostech se nechávalo přes noc na stole nějaké jídlo – pro mrtvého.

S nocí z 1. na 2. listopad se pojí některé lidové zvyky a pověry. Na okně se třeba nesměla nechávat nějaká nádoba – to, aby do ní duše nespadla. Uklizeny musely být také všechny nože a ostré předměty, aby se o ně duše mrtvých neporanily. Až do noci se pak topilo v kamnech, aby duším nebyla zima. Nechávaly se také hořet svíčky, které měly zemřelé příbuzné přilákat mezi živé. Oheň má jednak očistnou moc, jednak symbolizuje život. Proto se také zapalovaly svíčky na památku zemřelých předků. Tradičně patřila každému mrtvému příbuznému jedna svíčka, která se umisťovala na okno.

Na den Všech svatých se lidé již brzy ráno chodili do kostela pomodlit za své mrtvé blízké. Věřilo se, že nebožtíci se o půlnoci před svátkem Všech svatých scházeli v kostele, kde seděli na svých místech a modlili se. Pokud by je někdo živý vyrušil, byl by mrtvými bez milosti rozsápán. Na Slovácku dlouho přetrvával zvyk zvonit v kostele o půlnoci, a svolat tak mrtvé k modlitbě.

Večer o svátku Všech svatých se zapalovaly svíčky ve zvláštních lampách, které obsahovaly máslo – to bylo určené pro duše mrtvých. V jižních Čechách se zase objevil původně německý zvyk – zapalování svíček v lucerničkách. Při tom se vzpomínalo na mrtvé předky a prosilo se o spásu jejich duší.

Pro tyto svátky byly také charakteristické zvláštní pokrmy. Tradičně se pekl „dušičkový“ chléb a jiné pečivo. Někteří etnologové tento zvyk spojují s dávným obětováním pokrmů mrtvým a s obřadní konzumací pokrmů na počest zemřelých předků.

S křesťanstvím pak souvisí rozdávání pečiva o svátku Všech svatých a na Dušičky coby projev milosrdenství. Pečivo ve tvaru kříže, zkřížených kostí nebo housek dostávali chudí lidé, děti, žebráci. Tento zvyk byl dodržován v celé Evropě. Darování pečiva chudým představovalo dobrý skutek, který měl zabránit utrpení duší v očistci nebo je očistit od hříchů. Zejména obdarování žebráků mělo zvláštní význam. Žebráci byli totiž považováni za jakési Boží posly, kteří se modlili za spásu duší. Podle křesťanské tradice se jednalo dokonce o povinnost obdarovat žebráka.

V česko-německých regionech, na jižní Moravě a na jihozápadě Čech, chodily děti ještě ve druhé polovině minulého století o svátcích zemřelých na koledu. Dostávaly při tom „dušičkové“ pečivo, koláče a ovoce.

Od dvacátého století se se svátkem Všech svatých a Dušičkami pojí tradice navštěvování hřbitovů, úpravy hrobů předků, zapalování svíček na hrobech. Teprve od časů první republiky se hroby zdobí čerstvými květinami a věnci, v některých oblastech se tento zvyk objevil dokonce až po druhé světové válce. Návštěvy hřbitova se zároveň staly i společenskou událostí, kdy se setkávalo širší příbuzenstvo. Někde je dodnes zvykem zapalovat svíčky na starých, opuštěných hrobech.

Z výsledků současných výzkumů je patrné, že ačkoliv lidé dnes zapalují za mrtvé svíčky a upravují hroby svých předků, uniká jim většinou pravá podstata těchto zvyků. Mnohdy se jedná o návštěvy hřbitovů pouze jako formální akt. Někteří lidé si však i dnes uvědomují, co má vlastně zapalování svíček připomínat. Projevují úctu svým předkům a modlí se za ně.

Témata: Dušičky - svátek zesnulých