Ukrajina: Krásná země se smutnou historií

Ukrajina, ilustrační foto 9

Autor: Libor Frýdl, stars24.cz, ČTK

27. února 2022 13:19

Ukrajina, jak ji známe ze současných map, se konstituovala jako samostatný stát teprve ve 20. století. Za první světové války i po jejím skončení byla oblast obývaná ukrajinským obyvatelstvem rozdělená mezi několik státních celků. Po krátkém a neúspěšném pokusu o několik vlastních ukrajinských států v období první světové války se Ukrajina stala Ukrajinskou sovětskou republikou, která existovala už před vznikem Sovětského svazu a pak téměř 70 let v jeho rámci.

Nezávislosti se dočkala až v souvislosti s rozpadem Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) v roce 1991. Nyní ale prožívá po útoku Ruska na své území nejtěžší období své historie.

Dnešní Ukrajinu a Rusko spojuje tisíciletá historie, která sahá až do Kyjevské Rusi, knížectví, které existovalo od 9. do 12. století. Oblast Kyjevské Rusi se rozprostírala převážně na území dnešního Ruska, Ukrajiny a Běloruska. Na území Kyjevské Rusi žily slovanské a další kmeny, které spojoval společný jazyk, hospodářské styky a vládnoucí dynastie Rurikovců a po pokřtění Rusi i společná pravoslavná víra. Ve 12. století se Kyjevská Rus rozpadla na jednotlivá knížectví a cesty Ruska a Ukrajiny se rozdělily. Na území Ruska postupně vyrostla mocná Ruská říše, většina území Ukrajiny se stala součástí Polska a Litvy a později součástí Ruska.

Sám název Ukrajina se objevil už v 17. století, dříve se oblasti říkalo Malá Rus nebo Malorusko. V 19. století se na Ukrajině objevilo národní hnutí vedoucí ke vzniku moderního ukrajinského národa. Vláda Ruska, které v té době ovládalo většinu ukrajinského území, proti němu bojovala represemi, jeho popíráním, zákazem používání ukrajinštiny ve školách a v tisku. Hlavní centrum národního hnutí se přeneslo do rakouské Haliče.

První světová válka zastihla oblast obývanou ukrajinským obyvatelstvem rozdělenou mezi několik států. Celá východní Ukrajina až po řeku Zbruč včetně Volyně byla rozdělena do několika gubernií a náležela Rusku. Halič patřila Rakousku-Uhersku, Bukovina byla rozdělena mezi habsburskou říši a Rumunsko a Podkarpatská Rus byla součástí Uher. Po skončení světového konfliktu se současné ukrajinské území znovu ocitlo mezi čtyřmi státními celky: SSSR (Ukrajinská sovětská sovětská republika, ruská Krymská autonomní republika), Polsko (Halič, Volyň), Rumunsko (Bukovina a jižní Besarábie) a Československo (Podkarpatská Rus).

Od konce 20. let Ukrajinu těžce postihovala násilná kolektivizace, následoval velký hladomor a zničení ukrajinské elity. Komunistickým režimem vyvolaný hladomor z počátku 30. let, uznaný některými zeměmi jako genocida, podle odhadu historiků způsobil v celém Sovětském svazu smrt podle nejpesimističtějších odhadů až deseti milionů lidí, polovina z nich podle kyjevských badatelů zemřela na Ukrajině. Hladomorem byla země postižena i v obdobích po obou světových válkách, v letech 1921-1923 a 1946-1947.

Ukrajině zasadila další úder druhá světová válka, ve které část Ukrajinců marně hledala oporu proti sovětskému režimu na německé straně. Na Ukrajině byl ale zaveden nacistický okupační režim, provázený vražděním Židů, komunistických funkcionářů a dalších skupin obyvatel. Stepan Bandera například jako vůdce ukrajinských nacionalistů vyhlásil samostatný ukrajinský stát a spoléhal na podporu německého wehrmachtu. Byl ale zatčen gestapem a vězněn v koncentračních táborech. Jeho přívrženci mezitím na některých místech spolupracovali s Němci, jinde s nimi bojovali. Poté brutálně vyháněli Poláky ze západní Ukrajiny, přičemž podle polských odhadů zabili přes 100.000 lidí. Na svědomí měli také vyvražďování Židů a volyňských Čechů.

Válečné zvraty nakonec vedly k připojení Podkarpatské Rusi, Haliče, severní Bukoviny a jižní Besarábie k Ukrajinské SSR. Podoba ukrajinského státu byla na dalších 60 let dokončena v roce 1954, kdy Nikita Chruščov daroval Ukrajincům Krym u příležitosti 300. výročí připojení Ukrajiny k Rusku.

Po roce 1991 Ukrajinu nejprve rozbouřila takzvaná oranžová revoluce. Dramatické události vyvolalo druhé kolo prezidentských voleb, které se konalo 21. listopadu 2004. Volební komise vyhlásila jejich vítězem proruského premiéra Viktora Janukovyče, který měl podporu odstupujícího prezidenta Leonida Kučmy. Opozice se ale kvůli zfalšování voleb vzbouřila a události nabraly dramatický spád. V centru Kyjeva se shromáždilo přes 100.000 příznivců opozice a protesty se přenesly i do dalších měst, převážně na západě Ukrajiny, kde zvítězil Viktor Juščenko, vítěz prvního kola voleb.

Ukrajina se rozdělila na dva nesmiřitelné tábory - převážně agrární a chudší západ a východní, rusky mluvící průmyslové regiony. Následovalo období chaosu a některé regiony hrozily odtržením. Usmíření přineslo až ústavní přerozdělení moci ve prospěch parlamentu. Opakované druhé kolo se konalo 26. prosince a po několika zamítnutých protestech Viktora Janukovyče byl v lednu 2005 Juščenko inaugurován. Na opakování voleb trvali také představitelé EU, NATO i USA, odlišný postoj zastávalo Rusko. Juščenko pak jmenoval novým šéfem vlády bývalou vicepremiérku Juliji Tymošenkovou, která proslula jako jedna z vůdčích osobností takzvané oranžové revoluce.

Klid ale tehdejší změny Ukrajině nepřinesly. V říjnu 2012 se konaly další parlamentní volby, které vyhrála proruská Strana regionů. Proruský režim prezidenta Janukovyče v listopadu 2013 odmítl podepsat dlouho plánovanou asociační dohodu s EU s tím, že chce rozšířit hospodářskou spolupráci s Ruskem. Odmítnutí vyvolalo kritiku Západu, což ukrajinské vedení i Rusko kritizovaly, a také masivní demonstrace prozápadních i radikálních sil, které si vyžádaly desítky obětí na životech. Opozice dlouhodobě sídlila na kyjevském náměstí Nezávislosti (Majdan). V únoru 2014 poslanci nakonec Janukovyče sesadili, bývalý prezident uprchl ze země a k moci se dostala prozápadní vláda.

Situaci na Ukrajině ale nelibě neslo Rusko, které pod záminkou ochrany svých občanů v březnu 2014 anektovalo do té doby ukrajinský Krym. V dubnu na východě Ukrajiny vypukla válka mezi tamními proruskými separatisty údajně podporovanými Moskvou a ukrajinskou armádou. Západ na konflikt reagoval hlavně vyhlašováním protiruských sankcí, na což Moskva recipročně odpovídala. Od začátku konfliktu bylo už několikrát vyhlášeno příměří, ozbrojené střety ale s menší silou pokračují. Konflikt na východě Ukrajiny si dosud vyžádal přes 15.000 obětí, z toho čtvrtinu tvoří civilisté. Konflikt zasáhl do života asi pěti milionů lidí, své domovy muselo opustit přes 1,5 milionu lidí, dalších asi 900.000 jich uprchlo do zahraničí, většinou do Ruska.

V červnu 2014 se funkce prezidenta ujal podnikatel Petro Porošenko, který po nástupu do prezidentského křesla odmítl ruskou anexi poloostrova Krym a zdůraznil, že Ukrajina bude jednotným státem. Dal také najevo, že stojí o plné členství své země v EU. A právě podpis ekonomické části asociační dohody mezi EU a Ukrajinou 27. června 2014 byl asi největším úspěchem Petra Porošenka, který to označil za možná nejdůležitější den pro Ukrajinu po vyhlášení nezávislosti. V únoru 2019 proevropský Porošenko podepsal ústavní dodatek, který zavazuje zemi k členství v EU a NATO. Moskva několikrát i před vypuknutím války požadovala spolehlivé a právně závazné záruky toho, že se NATO nebude rozšiřovat na východ. Ve druhém kole prezidentských voleb v květnu 2019 Porošenka porazila nynější hlava státu a bývalý bavič a podnikatel Volodymyr Zelenskyj, který se rovněž vyslovoval po členství Ukrajiny v NATO.

V posledních měsících se kolem hranic s Ukrajinou začaly hromadit ruské vojenské síly. Nakonec se potvrdily obavy západních zemí a Rusko ve čtvrtek zahájilo útok na Ukrajinu. Ruský prezident Vladimir Putin mimo jiné řekl, že Rusko bude usilovat o demilitarizaci a "denacifikaci" Ukrajiny. Po čtvrtečním útoku muselo opustit svůj domov dalších zhruba 100.000 lidí a několik tisíc jich odešlo do sousedních zemí, hlavně do Moldavska a Rumunska. V důsledku ruského útoku přišlo podle čtvrtečních údajů ukrajinské vlády o život zatím 57 Ukrajinců a 169 lidí utrpělo zranění.

Ukrajina má rozlohu 603.700 kilometrů čtverečních (téměř dvakrát více než Německo) a rozlohou je druhou největší zemí Evropy po evropské části Ruské federace. Má asi 41 milionů obyvatel (bez Krymu), z toho asi pětinu tvoří ruská menšina žijící hlavně na východě země. Více než polovina obyvatel se hlásí k pravoslavné církvi, která je rozdělená. V roce 2020 v metropoli Kyjevě žilo asi 2,96 milionu lidí.

Témata: Ukrajina