Vánoční cukroví: Kde se vzala a jak se dostalo na štědrovečerní stůl?
Pečení cukroví dnes patří k oblíbeným vánočním zvykům. Ten má původ v pohanských tradicích spojených s oslavami zimního slunovratu, nejmagičtější nocí v roce. Lidé dříve věřili, že musí svůj domov ochránit před zlými silami, a to pomocí magických praktik. A tak se připravovalo i několik speciálních pokrmů.
Mezi jakýsi „ochranný“ pokrm patřilo také obřadní pečivo, předchůdce dnešního vánočního cukroví. Toto pečivo naši předci zavěšovali nad vchodem do stáje s dobytkem, na ovocné stromy a nad vchodem do domu. Cukrovím se také obdarovávali čeledíni, děvečky i členové rodiny. Postupem času se „ochranné“ pečivo stalo vánočním cukrovím.
Pokud bychom se v čase vrátili do 19. století, pochutnávali bychom si na jiném vánočním cukroví než dnes. Hospodyně také nepekly velké množství cukroví a k pečení používaly převážně levné a dostupné suroviny. Mezi oblíbené vánoční cukroví tehdy patřily například řezy nazývané „domácí přítel“. Ty byly připravovány z hrubé mouky, cukru, anýzu, vajíček, kandovaného ovoce a ořechů. Nejoblíbenějším cukrovím byly v 19. století zřejmě karamely. Ty se staly neodmyslitelnou součástí štědrovečerního stolu i vánočního stromečku, kde plnily funkci ozdob. Karamely si lidé mohli koupit na trhu, častěji si je ale připravovali sami doma. Stačilo v kastrůlku nechat zkaramelizovat cukr a přidat k němu silnou kávu, mléko nebo smetanu, máslo a vanilku. Směs se pomalu ohřívala za stálého míchání až do zhoustnutí. Pak se přelila na máslem vymazaný plech a nechala ztuhnout. Plát se poté nakrájel na malé kostičky, které se často zabalovaly do zářivých papírků.
Cukroví se také peklo z vánočkového těsta. Hospodyně z něho tvarovaly malé bochánky a naplnily je mákem. Upečené buchtičky se namočily v horkém mléce nebo v horké vodě s rozpuštěným medem. Pak byly posypány skořicí, cukrem, strouhaným perníkem nebo drcenými křížalami z hrušek, kterým se říkalo pracharanda. Tyto vánočkové buchtičky se nazývaly kutelky a pekly se u nás do druhé světové války. Dnes se podobné vánoční pečivo peče v Polsku.
Častou a oblíbenou přísadou vánočního cukroví byl v 19. století med. Zejména v městském prostředí se pekly tzv. medáky. Ty byly velmi náročné na přípravu. V hrnci se nejprve připravila směs z cukru, medu, vajec, másla a mléka. Ta se následně smíchala s hladkou moukou. Těsto hospodyně vyválela a rozdělila na čtyři části, které se upekly v troubě. Všechny placky se pak slepily náplní připravenou z másla, cukru, vajíčka a vanilkového pudingu. Někdy se mezi placky dávala i marmeláda. Hotový dort se pak natřel čokoládovou polevou. Med a ořechy byly také základem tzv. certlí. Med se ohřál a smíchal s kousky ořechů. Tekutou medovou směsí se pak plnily papírové košíčky. Toto vánoční cukroví bylo oblíbené zejména u dětí.
Škvarkové cukroví má hlavně na vesnicích dlouhou tradici. Ve městech se začalo péct až v 19. století. Těsto tvořila hladká mouka, mleté škvarky, cukr, kakao, vejce, skořice, hřebíček a citrónová kůra. Těsto se dalo do formiček a upeklo. Škvarkové cukroví se peklo zhruba tři týdny před Štědrým dnem, aby bylo krásně vláčné.
Velmi oblíbené byly také zázvorky – cukroví, které vzniklo v městském prostředí a od druhé poloviny 19. století se peklo i na vesnicích. A mnoho lidí zázvorky připravuje dodnes. Na toto cukroví potřebujete polohrubou mouku, strouhaný zázvor, cukr, vejce. Vypracované těsto se vyválí na tenký plát, z něhož se vykrájí různé tvary. Zázvorky se nechávaly vždy alespoň týden odležet.
Po druhé světové válce se začalo připravovat vánoční cukroví i z dražších surovin. Navíc bylo možné již hotové kousky zakoupit v cukrárnách. Dodnes si Vánoce bez cukroví nedokážeme představit. Pečeme nejrůznější druhy a často ve velkém množství. Nejoblíbenější jsou vanilkové rohlíčky, linecké koláčky, kokosové kuličky či plněné košíčky.
Témata: Vánoce
