Zoologická zahrada ve východočeském Dvoře Králové nad Labem, jejíž první takzvaný tropický pavilón vznikl přestavbou palmového skleníku a domov v něm nalezli opice, ptáci nebo lev Rémus, se začínala rozvíjet už v 50. a 60. letech za vedení Františka Císařovského, který byl ředitelem mezi roky 1956 a 1965. Na vrcholu slávy se ale ocitla až později, ačkoliv si vyžádala i svou daň.

Nejslavnější část historie zahrady ve Dvoře Králové nad Labem za začala psát v červenci 1965, kdy se jejím ředitelem stal Josef Vágner, původním povoláním lesník, který se ale intenzivně zajímal o tropickou flóru i faunu.

Zahradu podstatně rozšířil a založil v ní v Čechách ojedinělé safari, které se dodnes specializuje na africkou zvířenu. V době, která nepřála nevšedním počinům, uspořádal sedm velkých a dvě malé expedice do afrických zemí, kde se svými spolupracovníky odchytil více než 3000 zvířat, z nichž po pečlivém výběru dovezl do Československa zhruba dvě třetiny.

Šlo o ojedinělý přesun zvířat mezi kontinenty, díky němuž východočeská zahrada dodnes drží výsadní postavení jako světové chovatelské centrum afrických kopytníků. Je také jediným místem na světě, kde se podařilo rozmnožit kriticky ohroženou severní formu nosorožce tuponosého, odchyceného Vágnerem v súdánských bažinách.

Mnohým bylo nepochopitelné, že po roce 1968 vyškrtnutý člen komunistické strany mohl velkou část normalizace zůstat v čele zoo (odešel až v roce 1983) a pokračovat ve svých afrických a indických expedicích. Vágnerův vztah k totalitnímu režimu přitom rozhodně nebyl vřelý, netajil se ani svým nesouhlasem se srpnovou okupací.

Hlavními důvody tolerance režimu vůči němu byly nejspíš mimořádné úspěchy jeho expedic a všeobecné uznání - Vágnerem dovezená zvířata se stala základem chovů nejen domácích, ale i evropských zoo. Ředitelkou kancelář přesto opustil předčasně ke konci března 1983, několik měsíců před 55. narozeninami.

Důvodem ovšem nebyly politické tlaky, ale zdravotní problémy, které Josefa Vágnera stále více sužovaly a jež byly důsledky úrazů a malárie, které ho postihly během afrických výprav. Jeho působení v zoo ale není spojeno jen s úspěchy, v polovině 70. let se stal aktérem jedné z nejsmutnějších epizod z historie zahrady.

V roce 1975 muselo být utraceno stádo 46 žiraf, u kterého se vyskytlo podezření na nákazu slintavkou. Nejkontroverznější událost v historii královédvorské zoo zůstává obestřena fámami a konspiračními teoriemi a Vágner se do své smrti oficiálně nedozvěděl, proč musely žirafy zemřít.

Témata:

zoo dvůr králové nad labem | Žirafy | stars24.cz

Vstoupit do diskuse