Ať už jde o péči o děti, operování pacienta nebo vaření nedělní večeře, existuje mnoho příležitostí, kdy by se hodil pár rukou navíc. Vědci nyní tvrdí, že takové vylepšení lidí je na obzoru, a naznačují, že by mohli navrhnout další robotické části těla, které by zdokonalily naše schopnosti.

Tento přístup by mohl zvýšit produktivitu, uvedla profesorka kognitivní neurovědy na Cambridgeské univerzitě Tamar Makinová. "Pokud chcete mít při vaření v kuchyni ruku navíc, abyste mohli míchat polévku a zároveň krájet zeleninu, mohli byste získat možnost nosit a samostatně ovládat další robotickou končetinu," řekla podle The Guardian vědkyně.

Dani Clodeová - designérka a kolegyně Makinové z Cambridgeské univerzity - již dříve vytvořila palec vytištěný na 3D tiskárně, který je možné "přidat" k jakékoli ruce.

Přídavný palec by podle Makinové mohl být užitečný například pro číšníky, kteří nosí talíře, nebo pro elektroinženýry při pájení, a další robotické části těla by mohly být navrženy pro konkrétní potřeby na pracovišti. Například přídavná ruka by mohla stavebnímu dělníkovi pomoci zatloukat hřebíky a zároveň držet trám na místě.

"Mluvili jsme s chirurgem, který by měl velký zájem o to, aby držel kameru, zatímco provádí operaci ramene, místo toho, aby mu ji držel asistent," řekla Clodeová. "Chtěl by mít plnou kontrolu nad nástroji, které používá oběma rukama, a zároveň držet tu kameru a mít možnost s ní manipulovat," dodala.

Tým tvrdí, že robotické části těla by mohly umožnit podstatně větší kontrolu než pouhé připevňovací zařízení, protože jejich ovládání je inspirováno přirozenými lidskými mechanismy. "Chceme něco, co bychom byli schopni (velmi) přesně ovládat, aniž bychom museli artikulovat, co přesně chceme," řekla Makinová.

Přístup týmu podle Makinové vycházel z myšlenky, že přídavné části lze využít k tomu, aby navazovaly na stávající schopnosti lidského těla.

"Pokud vám chybí končetina, proč místo toho, abychom se snažili ji nahradit, nerozšíříme vaši nepoškozenou ruku, abychom vám umožnili s ní dělat více," uvedla Makinová. Tým však předpokládá, že taková zařízení budou používat i lidé, kteří nežijí s postižením.

Důležitou vlastností zařízení pro vylepšení člověka podle Clodeové je, že uživateli neubírají jeho původní schopnosti. "(Je to) vrstva na těle, kterou lze používat s co nejmenším dopadem pro co největší zisk," řekla.

Klíčovým aspektem je, že na rozdíl od rýče, který se používá ke zvýšení našich schopností vykopat jámu, se tyto robotické části těla nemusí ovládat rukama.

Například přídavný palec na ruce je připojen ke dvěma motorům na zápěstí, které jsou napojeny na baterii a jednočipový počítač na horní části paže. Tento systém je bezdrátově propojen s mikrokontroléry umístěnými na botách nebo kotnících uživatele, které jsou napojeny na tlakové senzory pod oběma palci na nohou. "Stisknete tyto tlakové senzory - a to je to, co přídavný palec na ruce ovládá," řekla Clodeová.

Přístup podle Makinové ale také vyvolává nové otázky. "V současné době provádíme mnoho výzkumů, abychom zjistili, co to udělá s nervovým systémem, když začnete využívat palce na nohou, aby se staly dalším prstem - jak moc (to) ovlivní vaši schopnost používat palce na nohou jako palce," řekla.

Některé laboratoře se zaměřily na možnost využití elektrod v mozku nebo míše k ovládání externích zařízení, ale Makinová se domnívá, že pro takový invazivní přístup u jinak zdravých lidí neexistuje etické opodstatnění.

Genové terapie budoucnosti vyvolávají vážné etické otázky

Příští generace pokročilých genových terapií vyvolává závažné lékařské a etické otázky, varovala skupina předních světových expertů. Ty je podle nich třeba vyřešit, aby se zajistilo, že technologie, která změní pravidla hry, bude skutečně přínosem pro pacienty a společnost, napsal The Guardian. Jedním z největších rizik nástrojů pro úpravu genů je, že lidé, kteří by z léčby měli největší prospěch, k ní nebudou mít přístup.

Léky založené na mocných nástrojích pro genetické úpravy začnou do konce desetiletí měnit léčbu poruch krve, onemocnění postihujících srdce, oči a svaly, a možná dokonce neurodegenerativních nemocí, ale kvůli ceně budou pro mnoho lidí nedostupné. Náklady na genové terapie budou pro velkou část světové populace neúměrně vysoké, což by mohlo "vážně ohrozit" snahu, aby se všichni lidé rodili rovní, uvedla bioetička Françoise Baylisová.

Odborníci, mezi nimiž jsou genetici, výzkumníci v oblasti veřejného zdraví, bioetici a filozofové, očekávají, že vlna genových terapií zasáhne kliniky zhruba v příštích pěti letech. Nástroje budou opravovat mutace způsobující onemocnění v tkáních a orgánech pacientů a budou stále sofistikovanější, protože vědci přijdou na to, jak provádět více úprav najednou a jak dosáhnout obtížných oblastí, jako jsou části mozku postižené neurodegenerativním onemocněním. Regulační orgány v Británii, USA a Evropě by mohly ještě letos schválit první genovou terapii, která léčí srpkovitou anémii - poruchu srážlivosti krve.

Stejná technologie otevírá cestu k terapiím, které by zlepšily zdravé lidi, aby byli rychlejší, chytřejší, silnější nebo odolnější vůči nemocem, ačkoli vylepšování je složitější než oprava jednotlivých vadných genů. Profesorka Mayana Zatzová z univerzity v brazilském Sao Paulu a zakladatelka Brazilské asociace pro svalovou dystrofii uvedla, že je "absolutně proti úpravám genů za účelem vylepšení". "Vždy se ale najdou lidé, kteří budou ochotni za to na soukromých klinikách zaplatit a bude těžké to zastavit," dodala.

Někteří experti věří, že úprava genů by mohla být v příštích deseti až 20 letech dost bezpečná na to, aby ji bylo možné vyzkoušet na lidských embryích. Podle genového terapeuta Luigiho Naldiniho, by to ale "technicky" mohlo jít už do pěti let.

Cílem takových postupů by bylo zabránit zničujícím dědičným chorobám, včetně těch, které jsou smrtelné v prvních pěti letech života. Genetici však zdůrazňují, že téměř vždy existuje alternativa, jako je genetický screening embryí z umělého oplodnění, adopce či dárcovství vajíček a spermií. Jedním z důvodů pro obezřetnost je, že zásahy do takzvané zárodečné linie mění DNA ve spermiích nebo vajíčkách dospělého jedince, což znamená, že veškeré úpravy - včetně chyb - se přenášejí na budoucí generace. Alternativa, na které se pracuje, je úprava plodů v děloze.

V současné době je úprava genů za miliony dolarů neúměrně drahá. Pokud však náklady v příštích desetiletích výrazně klesnou, existuje riziko, že reprodukční kliniky začnou nabízet tyto služby bez ohledu na to, zda se prokáže jejich přínos.

Témata:

Lidé | Roboti | stars24.cz