Zrádce českého národa? Role Emila Háchy

Když se řekne Emil Hácha, každý Čech si okamžitě vybaví řadu událostí. Někdo si vzpomene na druhou světovou válku, někdo na diplomatické aktivity Edvarda Beneše, někdo na vznik Protektorátu Čechy a Morava a někdo na německý útlak. Háchovo poválečné zatčení pro mnohé lidi může znamenat, že to byl zrádce, ale kvůli jeho náhlé smrti se to nikdy nepodařilo prokázat u soudu. Jak se na protektorátního prezidenta dívají v zahraničí? Zradil nebo zachránil český národ?

Emil Hácha má bezesporu důležité místo v české historii a jeho činy dodnes dokáží vzbudit mnoho emotivních reakcí. Pokud byste se o něm ale chtěli bavit s cizinci, velmi pravděpodobně narazíte na chybějící informace a neznalost. V internetovém prostředí je situace poněkud odlišná, protože zmínky o protektorátním prezidentovi jsou i v cizích jazycích snadno dohledatelné.

Ruskojazyčné články o Emilu Háchovi se většinou zabývají německým nátlakem a koncem druhé republiky. Internetové stránky vessan.ru uvádí, že se Hácha stal 30. listopadu 1938 třetím československým prezidentem a po svém zvolení pronesl: „Být prezidentem v dnešních těžkých dobách je velká oběť, ale přinesu ji, je-li to nutné v zájmu národa a státu.“ Jeho osud byl podle vessan.ru tragický. Po Mnichovské dohodě se země stala bezbrannou a Hácha nic nezmohl proti Hitlerově agresivitě. Zůstal v čele Protektorátu, snažil se bránit zbytky české autonomie a nedopustit vzniku širokosáhlých represí vůči českému národu. Po atentátu na Heydricha v roce 1942 a vypálení Lidic a Ležáků se Hácha stáhl do ústranní. Po osvobození Prahy v roce 1945 byl uvězněn, obviněn z kolaborace a zanedlouho zemřel.  

Internetové stránky vokrugsveta.ru charakterizují Benešova následovníka jako „přestárlého a nemocného“ muže. 14. března 1939 se Hácha podle stejného zdroje odebral do Berlína, kde chtěl u Hitlera protestovat proti slovenskému vyhlášení nezávislosti. Tam se mu dostalo velkého ponížení, když mu Hitler stroze oznámil, že německá armáda očekává rozkaz vtrhnout do Čech a obsadit je. Hácha ztratil vědomí a potom, co přišel k sobě, byl donucen podepsat dokument o vložení Česka pod německou ochranu. Reálná vláda v Protektorátu přešla do rukou Němců, přestože „nešťastný Hácha zůstal do roku 1945 loutkovým prezidentem“. Po šesti letech byla „kolaborantská vláda Háchy v plné sestavě uvězněna“. 

O Hitlerově schůzce s Háchou se zmiňují i stránky rushist.com: „Uštvaný a psychicky zlomený prezident nastoupil v doprovodu své dcery a ministra zahraničí na berlínský vlak. Nemohl letět letadlem kvůli onemocnění srdce.“ Po Hitlerově hněvivém výstupu a oznámení o brzkém vpádu německých vojsk do Československa se „Hácha schoulil a vypadal žalostně“. Potom, co omdlel se začali Němci obávat, že „pokud se s Háchou něco stane…, v celém světě si začnou zítra šuškat, že ho zabili Němci“. Nakonec ovšem přišel k sobě a československým představitelům telefonicky „doporučil kapitulovat“. Němci mu pak podstrčili k podpisu komuniké, ve kterém vkládá osud českého národa i země do rukou vůdce německé říše, což ale odmítnul. Háchu tlačili ke stolu, strkali mu do ruky pero k podpisu a vyhrožovali bombardováním Prahy. Nakonec se prezident vzdal a „rudý jako rak ve 3:55 třesoucí se rukou dokument podepsal.“

Stránky eg.ru uvádí, že Hácha toto ponižující komuniké podepsal „zbaběle“ či že prezidenta „omámili psychotropními látkami“. Zajímavá je i paralela s krizí na Ukrajině, kterou uvedl v rozhovoru s novinami Ukrainskaja Pravda Zbigniew Brzezinski: „Víte, co se stalo v Československou v roce 1939? Po sudetské krizi utekl prezident Edvard Beneš na západ a na jeho místo nastoupil tzv. prezident Emil Hácha. Byl donucen podvolit se Hitlerovu plánu vytvořit nad svou zemí protektorát. Tím začal konec nezávislosti Československa. Janukovič čelí podobným rizikům… V krátkodobém výhledu se bude Ukrajina čím dál tím více stávat ruským protektorátem.“

Německý názor na Háchu se od toho ruského částečně liší. Velmi často se opakují výjevy z 14. a 15. března, kdy podle článku na shoaportalvienna.wordpress.de musel být tlak na prezidenta „k nevydržení“. Stránky tandem-org.de uvádí, že se Hácha „po nátlaku Hitlera a Göringa vzdal a souhlasil s obsazením své země“. Jeden z přispěvovatelů na diskuzním fóru bdph.de popisuje motivy prezidentova rozhodnutí: „Aby zabránil krveprolití, nezbývalo Háchovi nic jiného.“ Shoda s ruskojazyčnými texty panuje i ve významu jeho následné prezidentské role. Hácha neměl v Protektorátu žádný politický vliv, protože skutečnou správu země uskutečňoval říšský protektor. Administrativa, hospodářství, politika a soudnictví se řídily německými zákony, o jejichž interpretaci rozhodovaly místní říšské orgány. 

Portál mitteleuropa.de nahlíží na Háchův život a odkaz v pozitivním duchu, jenž v rusky psaných článcích zcela chybí: „30. listopadu 1938 byl zvolen velkou většinou národního shromáždění prezidentem a Beneš mu pogratuloval z Anglie… V letech 1939-1945 se choval jako český patriot a zabránil či zmírnil mnoho těžkostí pro Čechy. To, že se musel před Němci/nacisty sklánět, je pravda, ale kolaborantem nebyl.“ Další informace z mitteleuropa.de mohou působit až kontroverzně: „Háchovi se v dnešní České republice nedostává velké úcty nebo přinejmenším respektu, jejž by si zasloužil… Co měl [Hácha] mezi 14. a 15. březnem asi tak jiného dělat? Vydírání je trestný čin, být vydírán není… Hácha byl po válce zatčen… a zemřel v Pankrácké věznici na následky týrání… Hácha byl ubit.“

Také anglicky psaná literatura se obvykle zabývá Háchovou návštěvou v polovině března u Hitlera. Stránka holocaustresearchproject.org a kniha Hitler’s Empire od Marka Mazowera popisují zastrašování a psychický nátlak na prezidenta, který končí jeho rezignací a podpisem dokumentu, kterým se Čechy dostaly „pod ochranu Říše.“

Pozoruhodné svědectví přináší i stránky readtiger.com: „Dr. Hácha a M. Chvalkovský [15. března po půlnoci v Berlíně] protestovali proti nehoráznému jednání… a prohlásili, že jim předložený dokument nepodepíší. Zdůraznili, že pokud by to udělali, jejich lidé by je navždycky zavrhli. Dr. Hácha, se vší zbývající energií, odmítnul status Protektorátu, jenž měl být na Čechy uvalen. Poznamenal, že žádný bělošský národ dosud nebyl podřízen takovým podmínkám… Dr. Hácha, kterého při vědomí udržovala pouze opakovaná aplikace povzbuzujících injekcí, ve 4:30 ráno a ve stadiu totálního kolapsu rezignoval a se smrtí v očích podepsal.“ 

Po příchodu Heydricha do Protektorátu se podle stránek warfarehistorynetwork.com Hácha snažil o zmírnění teroru a ušetřit lid „neochotnou kolaborací“ od nesmyslného krveprolití. Jeho námitky proti útlaku u říšských orgánů ovšem nebyly vyslyšeny. Po úspěšném atentátu na Heydricha se „Emil Hácha a další představitelé české vlády pokusili usmířit si nacisty doprovodem jeho ostatků do Německa“. Hácha zemřel jako zlomený muž v české věznici v červnu 1945.

Zajímavé svědectví z doby těsně po skončení druhé světové války, z pondělí 4. června 1945, přináší australské noviny The Mercury: „Mnoho Čechů věří, že Hácha byl jen loutka v rukou Němců. Většinu času byl natolik nemocný, že nevěděl, co se děje, či co podepisuje.“

Tři různé jazyky zastupují tři odlišné pohledy na postavu protektorátního prezidenta Emila Háchy. Zatímco rusky psané materiály ho zobrazují jako slabocha a nemocného člověka, v německojazyčné literatuře lze najít i odlišný pohled. Tímto pohledem je Hácha jako zneuznaný státník, který se nikdy nestal kolaborantem a snažil se zmírňovat utrpení českého národa. Originální jsou i postřehy anglicky píšících autorů. Hácha, vystudovaný doktor práv, kritizoval právní rámec, který by z Protektorátu Čechy a Morava vytvořil německou kolonii. Novinové články z doby těsně po válce dokládají, že mnoho Čechů tehdy považovalo Háchu za těžce nemocného člověka a loutku nacistů, jež měla omezené schopnosti vnímání reality.

Témata: Emil Hácha II. světová válka historie