Je bílá sobota! Proč se jí tak říká a jaké tradice se s ní pojí?

Bílá sobota patří mezi nejdůležitější dny velikonočních svátků. Na jejím sklonku totiž Ježíš vstal z mrtvých. Podle zvyku, pocházejícího z židovského počítání času, totiž nový den začíná již po západu slunce. Oslava vzkříšení tak začíná již v sobotu v podvečer. Noc ze soboty na neděli, kdy Ježíš procitl, je nazývaná Velká a odtud pochází název Velikonoce.

Název Bílá je odvozen od bílého obřadního roucha, které v tento den nosili nově pokřtění. Na rozdíl od Velkého pátku je sobota dnem radosti a nové naděje. V kostelech se ozývá zvuk varhan a znovu se také rozeznívají kostelní zvony. Dalším symbolem tohoto dne je oheň - Velkou sobotu si tak již nelze představit bez obřadu svěcení tohoto živlu, který se traduje již po dvanáct století. Před vigilií, tedy noční bohoslužbou, se posvětil oheň rozdělaný venku před vchodem do kostela. Od něj se zapalovala obřadní svíce "paškál", od ní si pak svíčky zapalovali i věřící. Mnozí si však domů nosili přímo žhavé uhlíky z obřadního ohně, aby s nimi zažehli nový plamen v kamnech. Obřad svěcení ohně zahajoval slavnost Vzkříšení, při které vesnicemi procházelo procesí.

Bílá sobota ukončuje postní období. V lidové tradici je tento den ve znamení uklízení a bílení domácnosti – odtud název soboty. Také se zatápělo v kamnech, přičemž popel měl pak magickou moc. Nosil se na pole, aby byla příští rok dobrá úroda. Tradičně se pekly mazance a beránci, chlapci pletli pomlázky a děvčata zdobila vajíčka.

Témata: Velikonoce