Existují lidé, kteří se navzdory probíhající pandemii, nebo právě díky ní, bojí chodit k lékaři. Další tento problém nemají, často ale o sobě lžou. Podle nedávné americké studie přitom nejsou sami. Zjistilo se totiž, že až 80 % pacientů svým lékařům neříká pravdu.
Podle webu Science daily 60 % až 80 % pacientů, kteří se zúčastnili průzkumu, neinformuje pravdivě doktory o své životosprávě. Studii provedli výzkumníci z Univerzity v Utahu a Middlesex Community College.
Celonárodní průzkum proběhl mezi dvěma věkovými skupinami. V jedné bylo v průměru pacientům 36 let, ve druhé 61. Celkově výzkumníci pracovali s údaji od zhruba 4 500 lidí. Podle závěrů studie informace častěji zamlčovali mladší lidé, kteří sami prohlašovali svoji zdravotní kondici za horší.
„Jsem překvapená, že tak velké množství lidí zamlčuje poměrně neškodné informace a tuto skutečnost přiznají,“ říká autorka studie Andrea Gurmankin Levy, které je profesorkou společenských věd na Middlesex Community College.
„Musíme také zvážit, že se někteří tazatelé mohli rozhodnout lhát o tom, zda podobné informace svým lékařům sdělují. To by znamenalo, že skutečné procento těchto pacientů může být ještě vyšší.“
Další z autorek studie, doktorka Angela Fagerlinová, si myslí, že se lidé často stydí říci svým lékařům pravdu o tom, jak žijí. „Obávají se, že budou vnímání jako někdo, kdo dělá špatná rozhodnutí,“ říká. „Většina lidí chce, aby o nich měli doktoři dobré mínění.“
Mezi údaji, které pacienti často zamlčují, je třeba to, jak často cvičí, nebo jak se stravují. Více jak třetina dotazovaných se zase neozvala, když nesouhlasili s tím, co jejich lékař říká. Poměrně často také lidé nerozuměli instrukcím, přesto se však rozhodli dále „nevyptávat“.
Když byli výzkumníky dotazováni na důvody, nejčastěji uváděli, že nechtějí být poučováni, jak jsou jejich návyky špatné. Více jak polovina pacientů se pak jednoduše styděla říci pravdu.
Zamlčování údajů však s sebou může přinést problémy. „Pokud pacienti odmítají sdělit informace o tom, co jedí, nebo zda správně berou předepsané léky, může to mít velké důsledky pro jejich zdraví. To se týká především těch, kteří mají nějaké chronické onemocnění,“ říká doktorka Levy.
Autoři studie však upozorňují, že část viny může být i na straně lékařů. „To, jak poskytovatelé zdravotních služeb s pacienty v určitých situacích komunikují, může některé lidi odrazovat od větší otevřenosti,“ říká doktorka Fagerlinová.
Podle ní je potřeba je na problému pracovat na obou stranách. „Nastoluje to otázku, zda existuje nějaká možnost, jak naučit lékaře komunikovat s pacienty tak, aby se cítili pohodlněji.“