Recenze: Souboj na talíři přinesl svěží vítr mezi ohrané kuchařské soutěže. Na světové show ale nemá
RECENZE - S kuchařskými show je to podobné jako s těmi pěveckými. Na obrazovkách se opakují donekonečna a po čase začnou nudit nebo působit trapně. Dokud si ale udrží aspoň slušnou sledovanost, televize většinou nemají potřebu jejich koncepty nějak zásadně změnit. Možná je to škoda, protože nový pořad televize Nova Souboj na talíři ukazuje, že svěží vítr by jim rozhodně prospěl.
Studená sprcha na úvod. Ač se české televizní produkce snaží sebevíc, na světovou špičku jejich pořady nedosahují ani zdaleka. Po příklad nemusíme chodit daleko, stačí si třeba pustit jednu z mnoha kuchařských show na Netflixu a podívat se, jak vaří skuteční profesionálové v oboru.
A v tom je právě problém. Česko se totiž v tomto ohledu dlouhodobě pokouší spíše o jakési parodie. K plotnám staví amatérské kuchaře, od kterých se člověk v zásadě nic nedozví, a jediné, na co televize sází, je vybudování sympatií k jednotlivým soutěžícím (či v případě pořadů jako Ano, šéfe! ke kritikům).
Nejhorší na tom je, že ani zdaleka nejde o původní pořady. Není tajemstvím, že Ano, šéfe! je českou reprodukcí celosvětově proslavené Hell's Kitchen, MasterChef je pro změnu pořad, který se v zahraničí poprvé objevil už v roce 1990, a tak bychom mohli pokračovat donekonečna.
Problém je v tom, že divák by jen stěží hledal alternativu. Přitom v zahraničí je inspirace požehnaně. Skvělý The Final Table, kde se producenti nebáli proti sobě postavit i Michelinské kuchaře, nebo velmi zábavný The Chef Show, v Česku zkrátka nemají konkurenci.
Dříve či později tedy bylo potřeba, aby někdo začal experimentovat. A televizi Nova se to se Soubojem na talíři povedlo! Ano, stále jde o pořad pro nenáročné diváky. Stále jde o pořad, po kterém se jen těžko zvednete a půjdete si prezentované jídlo uvařit sami. A stále jde o pořad, který více než na samotné vaření sází na vše kolem. Ale když už nic, je originální. A zábavný.
Právě humor je totiž výhradní devízou trojice kuchařů, které známe jako porotce soutěže MasterChef. Radek Kašpárek, Přemek Forejt a Jan Punčochář si před kamerou očividně rozumí, a jelikož je každý z nich osobnostně jiný, působí jako dokonalá souhra charakterů, kterou televizní kamera potřebuje vidět.
Ačkoliv je pořad prezentován jako kuchařská show, i v tomto případě platí, že vaření je až na posledním místě. Sice zabírá velkou část stopáže, není ale tím hlavním lákadlem, a divákovi opět nic nepřinese. Kdo se chce naučit vařit nebo dozvědět nějakou zajímavost z prostředí kuchyně, musí si holt nadále pouštět Babicu... nebo koupit kuchařku.
Na druhou stranu proti sobě ale vidíme konečně stát profesionály. Ne amatérské kuchaře, kteří často jednají jen z vlastního přesvědčení, ale odborníky, kteří vědí (nebo by aspoň měli vědět), co dělají. To celé zabalují do komických situací, které působí předem nepřipraveně. Právě spontánnost pořadu je pak jednou z věcí, která dává pořadům podobného typu svěží vítr.
Pryč jsou záběry na stále stejné kuchyně. Pryč jsou gradace děje uměle budované napětím, jakou surovinu zrovna soutěžící dostane, nebo jaký dort bude muset dnes připravit. O to tady vůbec nejde. Pořad odsýpá díky lehkosti, s jakou jej sami hlavní aktéři prožívají. Je to milé, a je to zábavné.
Souboj na talíři není uměleckým dílem ani pořadem mezinárodních kvalit. Z malého rybníčku českých nevýrazných show je ale překvapivě dobře natočený, aktéři jsou sympatičtí a o zábavu není nouze. Pokud si další díly udrží podobné tempo, máme zde po dlouhé době něco, kvůli čemu ještě stojí za to zapínat televizi.
Hodnocení: 75 %
Témata: Souboj na talíři TV Nova recenze
