Anthony Hopkins oslavil 85. narozeniny. Na kontě má jedno světové prvenství!

Své příznivce nedávno potěšil dojemným výkonem ve snímku Dva papežové a vloni se ve svých 83 letech stal nestarším hercem, oceněným Oscarem, za roli ve filmu Otec. Též výborný pianista a skladatel propůjčuje svůj hluboký sametový hlas i písním.

V každé ze svých rolí, někdy bestiálních, jindy kontroverzních, vždy ale nesmírně precizních, nechává Hopkins obrovský otisk své individuality. Světovou slávu a Oscara mu přinesl ve třiapadesáti letech Hannibal kanibal v proslulém dramatu Mlčení jehňátek (1991). A druhá zlatá soška k němu putovala vloni za sugestivně ztvárněnou roli starého muže potýkajícího se s úbytkem mentálních sil, v britském filmu Otec z roku 2020 francouzského režiséra Floriana Zellera. Další nominace na Oscara mu vynesly jeho výkony ve filmech Soumrak dne, Nixon, Amistad a Dva papežové.

S vlasy vždy pečlivě sčesanými dozadu a schopností vyjádřit silné emoce pouhým pohybem či gestem, se Hopkins dokonale našel v rolích strohého aristokrata Henryho Wilcoxe v Howards Endu (1992) či britského majordoma v již zmíněném Soumraku dne (1993). Podobnou postavu hrál i v ceněném snímku Krajina stínů (1993) v režii Richarda Attenborougha, se kterým často pracoval. Ztvárnil také řadu skutečných kontroverzních osobností - Adolfa Hitlera v televizním filmu Bunker (1981), amerického prezidenta Richarda Nixona ve snímku Nixon z roku 1995 či rovněž prezidenta Johna Quincyho Adamse v dramatu Stevena Spielberga Amistad (1997).

Skutečnými událostmi je inspirován i působivý filmový hit Dva papežové (2019) z produkce platformy Netflix o fiktivním setkání Františka a jeho předchůdce Benedikta XVI. z roku 2012, který staví na protikladech těchto osobností. Brazilský režisér Fernando Meirelles pojal snímek jako rozhovor liberálního, smířlivého, tolerantního, vtipného a změnám otevřeného Františka s konzervativním, přísným Benediktem, který trvá na starých dogmatech a bojí se reforem. Dialog obou mužů je uměleckou fikcí, scenárista Anthony McCarten ale tvrdí, že vycházel z autentických projevů i psaných textů. Františka ztvárnil britský herec Jonathan Pryce.

Výjimečný talent sira Anthonyho rozpoznal za jeho studií na Královské akademii dramatických umění v Londýně legendární Lawrence Olivier. Herecké umění jiných okukoval malý Tony, jak mu říkali doma, už v dětství za svých četných návštěv kina. Narodil se na Silvestra roku 1937 ve velšském přístavu Port Talbot a vyrostl na jeho předměstí Margam, kde měli otec Richard a matka Muriel pekárnu. Syna poslali do soukromé internátní školy: "Byl jsem jedináček a mizerný žák, naprosto hloupý. Vyhledával jsem samotu, hodně jsem četl, kreslil a hrál na klavír," vzpomínal později. Dva roky studoval v Cardiffu na hudební a divadelní škole, poté vystupoval v divadlech ve Walesu i v Anglii.

Od začátku sedmdesátých let ho už znali i v USA, hned ve třetím snímku (Lev v zimě, 1968) ztvárnil po boku hereckých hvězd Katherine Hepburnové a Petera O'Toola roli Richarda Lví Srdce. Nohy mu tehdy podrážela jen silná závislost na alkoholu, ze které se časem vyléčil. Po asi deseti letech v USA se v polovině osmdesátých let vrátil do Londýna, aby na jevišti Národního divadla exceloval v inscenacích Král Lear, Pravda nebo Anthony and Kleopatra. A devadesátá léta jej přivedla zpátky do USA k jeho stěžejním rolím.

Hopkinsovy postavy jsou typické tichým rezervovaným vystupováním, které občas přeruší velmi hlasitý výbuch emocí. Pod jeho kultivovaným klidem totiž bublá sopka velšského temperamentu a vášní. Na role se připravuje velmi precizně, dokáže si zapamatovat a recitovat i extrémně dlouhé dialogy. A když filmuje, šíří prý kolem sebe dobrou náladu a přímo srší vtipy. Herectví, jak sám prohlašuje, mu totiž dává pocit nesmírné pohody, klidu a sebeuspokojení.

Témata: Anthony Hopkins