Britského spisovatele indického původu Salmana Rushdieho (75), který byl dnes napaden při vystoupení v New Yorku, podle některých hlasů proslavil víc než jeho tvorba rozsudek smrti, který nad ním ve své fatvě vynesl íránský duchovní vůdce Rúholláh Chomejní. Úspěšného literáta, autora vysoce ceněného románu Děti půlnoci z roku 1981, proměnily v psance Satanské verše, vydané o sedm let později.

Kritika z muslimských kruhů Rushdiemu vyčítala urážení koránu a proroka. Chomejním vydaná fatva, která podle konzervativního výkladu je stále platná, výrazně zasáhla Rushdieho život, přesto se situaci vždy snažil brát s nadhledem.

"Chomejní to nepřežil - já ano," říkal před několika lety o svém osudu spisovatel, který žije v USA a posledních letech už se pohyboval volně a bez tělesných strážců. Zpočátku tomu tak ale nebylo. Rushdie se nesčetněkrát stěhoval z jednoho přísně tajného místa střeženého britskou vládou na druhé, jeho překladatel do japonštiny byl zavražděn, italský překladatel a norský vydavatel byli zraněni. Západní státy kvůli fatvě přerušily diplomatické styky s Íránem, v muslimských městech se konaly demonstrace podobné těm, které o téměř 20 let později protestovaly proti karikaturám proroka Mohameda zveřejněným dánským tiskem.

Satanské verše přitom v létě 1988 v Londýně vyšly zpočátku téměř bez povšimnutí, až po pár měsících byla kniha kvůli výhradám muslimů stažena z pultů v Indii. Kritika z muslimských kruhů Rushdiemu vyčítala urážení koránu a proroka Mohameda. Hrdinu knihy autor nazývá Mahoundem, jak kdysi hanlivě zvali anglosasští duchovní proroka islámu. I další alegorie zraňovaly i muslimy ve víře vlažné: Mahound navštěvuje veřejný dům "stan u Černého kamene" (evokuje svatyni Kaba v Mekce), prostitutky se dokonce jmenují stejně jako manželky proroka a nejoblíbenější z nich je popsána nahá.

Teprve v únoru 1989 si Satanských veršů všimly oficiální kruhy v Íránu. Sice už předtím se i tam objevila kritika knihy, teprve později rozpoutaná kampaň ale přivedla do ulic davy, jejichž nadšení z revoluce ochabovalo. Rushdie své dílo nejprve bránil, poté se kál, že nechtěl věřící urazit. Teprve v roce 1998 se tehdejšímu britskému ministru zahraničí Robinu Cookovi podařilo přimět íránského kolegu, aby slíbil zrušení fatvy. Přesto ji část fundamentalistů nadále považuje za platnou - odvolat ji mohl jen Chomejní, který mezitím zemřel. V únoru 2003 navíc íránští konzervativní duchovní platnost klatby potvrdili.

Rushdie se narodil 19. června 1947 v Bombaji jako syn liberálního muslimského obchodníka. Když se rodina začátkem 60. let přestěhovala do Pákistánu, začal Rushdie ve 14 letech studovat v anglickém Rugby. Získal tradiční britské vzdělání a s angličtinou se sblížil natolik, že jí dal přednost před mateřskou urdštinou, když zahájil vlastní literární tvorbu. Na Cambridgeské univerzitě vystudoval historii a začal pracovat jako novinář, divadelní herec či reklamní textař. Od poloviny 70. let, kdy vyšel jeho první román Grimus, se úspěšně živí psaním. V červnu 2007 ho britská královna Alžběta II. povýšila do šlechtického stavu, což vyvolalo v islámských zemích novou vlnu protestů.

Jeho romány dostaly řadu literárních ocenění, například za Děti půlnoci získal v roce 2008 prestižní Man Bookerovu cenu. V roce 2012 vydal memoárovou knihu Joseph Anton: Vzpomínky (2012), v níž vzpomíná i na Václava Havla, který jej podporoval. Prahu ostatně spisovatel dvakrát navštívil, a to v letech 1993 a 2001 (tehdy byl hostem Festivalu spisovatelů). Do češtiny byla přeložena většina jeho děl, včetně kontroverzních Satanských veršů. V češtině vyšel i jeho předposlední román Zlatý dům z roku 2017, ve kterém se Rushdie nechal inspirovat současnou Amerikou a nástupem Donalda Trumpa do prezidentské funkce.

Témata:

Salman Rushdie | stars24.cz

Vstoupit do diskuse