Jean-Paul Belmondo (†88) byl jako tajfun, popisují kolegové! Profesoři mu nedávali naději!

Před kamerou dokonale uplatnil svoji mužnost, světácký výraz, temperament a komediální talent. Jeho kariéru odstartoval v roce 1959 snímek francouzské nové vlny U konce s dechem. Miláčkem několika generací se ale stal zejména díky filmům, v nichž spojil akci s humorem. "Krásně ošklivý" Bébel, jak mu fanoušci přezdívali, slavil úspěch i na jevišti.

Muž z Ria, Borsalino, Policajt nebo rošťák, Bezva finta, Zvíře, Cartouche, Poloviční šance - to je jen několik z devíti desítek filmů, kterými Belmondo dodnes baví své příznivce. A v rolích ochránců zákona, gangsterů, elegantních svůdců, podvodníčků či dobrodruhů uplatňoval i své proslulé kaskadérské kousky. Ještě v pětašedesáti šplhal z jedoucího auta po žebříku do helikoptéry.

Vášeň pro film neopustila Belmonda ani v 85 letech, kdy prohlásil v jednom rozhovoru, že má stále chuť natáčet. Jeho posledním snímkem byl v roce 2015 dokument přibližující jeho úspěšnou filmovou kariéru. Film Belmondo par Belmondo (v české verzi Belmondo o Belmondovi) je postaven na jeho rozhovorech se synem Paulem v místech, kde točil některé své nejslavnější filmy.

"Byl jako tajfun. Užila jsem si s ním tolik legrace i potrhlých kousků jako nikdy později," vzpomněla první bondgirl Ursula Andressová na soužití s Belmondem, jehož náručí, nejen filmovou, prošla i pěkná řádka dalších žen. Přitom za jeho studií mnozí pochybovali, že by mohl hrát milovníky. "Jak může člověk s takovýmhle ksichtem chtít hrát divadlo," divil se prý jeden z profesorů, když přijímal bývalého boxera s přeraženým nosem.

Jenže smysl pro humor a nadsázku spolu s výjimečnými fyzickými dovednostmi a neuvěřitelnou vůlí překonat se umožnily Belmondovi přesvědčivě ztvárnit jak drsné gangstery (Borsalino) či neústupné ochránce zákona (Policajt nebo rošťák), tak elegantní svůdníky (Veselé Velikonoce, Zvíře), sympatické podvodníčky (Velký šéf) i odvážné dobrodruhy (Muž z Ria). K nejoblíbenějším patří i jeho parodie sama sebe v Muži z Acapulka.

Ikonou evropské kinematografie se Belmondo stal i díky kaskadérským kouskům, které prováděl ještě dlouho po padesátce. Před kamerou uskakoval před řítícími se auty, vrhal se přes vagony rozjetého vlaku či slaňoval z vrtulníku. Několikrát se také vážněji zranil. Například při natáčení komedie Zvíře mu tygr natrhl ucho a u filmu Bezva finta dostal ránu hákem autojeřábu. Při natáčení Strachu nad městem uklouzl na střeše a život si zachránil zachycením za okap.

Témata: Jean-Paul Belmondo