Katastrofa pro svět! Den, kdy přestali existovat "Brouci"

Existuje dost historiků i autorů-životopisců, kteří připisují zánik Beatles Japonce Yoko Ono, druhé manželce Johna Lennona. Zazněly názory, že „ona naučila Johna fetovat“, ty odbornější hovoří o tak silném vlivu na Lennona, že to ostatní, zejména ambiciózní Paul McCartney, nemohl rozdýchat. Jenže pokud se podíváme pod povrch a nebudeme jen citovat omleté názory, zjistíme hned několik zajímavostí.

Tak především skutečnost, že právě Paul McCartney byl tím, kdo možná zažehl vztah Yoko a Johna. Avantgardní Japonka ho navštívila s cílem získat od Beatles nějaké prostředky pro své bizarní projekty a Paul ji odkázal na Johna s tím, že ten bude mít pro její extempore větší pochopení. Záhy se ukázalo, že to byla pravda, což ale Paula už tolik netěšilo.

On sám řešil v té době svůj soukromý život; když podvedl svou dlouholetou přítelkyni, herečku Jane Asher s výtvarnicí Francie Schwartz, trochu více se odvázal a v jeho blízkosti se objevilo hned několik dalších adeptek, z nichž uspěla rozvedená fotografka Linda Eastman. A i tady najdeme kouzelný paradox: Linda si totiž původně dělala zálusk na Johna, ale pak vzala zavděk Paulem. Pro tisk byla rozhodně přijatelnější, protože měla seriózní profesi (ale rozhodně nebyla svatá). Jinak obě ženy měly z prvních manželství dcery, ale ani jedna se o ně zvlášť nestarala. Zatímco Yoko zaměstnávala Johna svými neobvyklými zájmy a akcemi, Linda se snažila zaútočit na Paula přes rodinné štěstí – dokonce mu zalhala, že je těhotná, aby ho dotáhla k oltáři… Obě ženy, každá jinak, tedy začaly své partnery vzdalovat skupině, ale to nebyl zdaleka jediný důvod.

Beatles po prvních „roztomilých“ písních začali více hloubat a experimentovat – nejlepšími příklady tohoto procesu jsou LP Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band a The Beatles (zvané Bílé dvojalbum). Prim stále hráli Lennon a McCartney, ale jejich skladatelská invence se začala stále více štěpit. Ne že by si do svých písní sem tam nepřidali nápad toho druhého, ale už to nebyla klasická společná práce. Navíc tu byl i ambiciózní Harrison, jemuž se vůbec nelíbilo neustálé autorské upozaďování.

Beatles nebyli navíc ochotni od roku 1966 absolvovat dlouhá turné, uvolili se maximálně k jednorázovému vystoupení v pořadu Our World International, kde ve studiu zahráli All You Need Is Love, a pak se uvolili zahrát v pořadu David Frost Show nový singl Hey Jude. Po smrti manažera Briana Epsteina však chtěl Paul znovu zavítat na koncertní pódia, což byl další kámen úrazu, protože Harrison a Lennon tím vůbec nebyli nadšeni. Pokud trochu předběhneme čas, neshody pokračovaly i při práci na pokusu o „živé LP“ s pracovním názvem Get Back (vyšlo jako Let It Be) – když Paul navrhoval jednorázový koncert v tuniském amfiteátru nebo palubu zaoceánského parníku, Lennon nakonec sarkasticky navrhl, ať zahrají v nějakém blázinci… Nakonec z toho vzešel slavný Roof Concert (30. 1. 1969), improvizované představení na střeše budovy Apple v Savile Row, který nakonec musela přerušit až policie – horliví úředníci si stěžovali, že je hudba Beatles ruší při práci…

Ale ani femme fatale nebo hudební rozpory nebyly jedinými ostrými hranami. Když Beatles začali podnikat a vdechli život společnosti Apple Ltd. (později Apple Corp.), ukázalo se, že i tady vedou Paul a John skrytý boj o vedoucí pozici. A když se Lennon dozvěděl, že McCartney porušil nepsanou dohodu o nákupu akcií a za zády ostatních „hamounil“ o něco více, ztracenou důvěru už nešlo vrátit.

Po Epsteinově smrti se kolem skupiny vytvořila aura anarchie a bylo potřeba, aby někdo opět vrátil do všeho řád. Lennon hodlal prosadit tvrdého byznysmena Allena Kleina, ovšem McCartney trval na svém budoucím tchánovi Eastmanovi. I tohle byl zásadní rozpor, ve kterém ani jedna strana nehodlala ustoupit, takže Paul nakonec odmítl signovat nový kontrakt s Kleinem, který John za přispění George a Ringa prosadil.

Byl to John, kdo chtěl odejít z Beatles jako první, protože se domníval, že už dosáhli svého maxima. Tehdy se ale nechal přemluvit Paulem – ten snad ještě doufal, že se mu povede skupinu stmelit dohromady. Ale i přes úspěšnou práci na LP Abbey Road byly rozpory stále větší. Kolem Paula se navíc vytvořila známá záhadná aféra „Paul is dead“, spekulující o baskytaristově smrti. To vše přispělo k tomu, že loď Beatles nadále nabírala vodu. Nakonec si Paul uvědomil, že kdo přijde jako první s kůží na trh, získá víc než ostatní. 10. dubna 1970 veřejně oznámil odchod od skupiny, což byl de facto její zánik. Na právní potvrzení rozluky čtyř liverpoolských rodáků se muselo počkat až do 31. 12. 1974 – Paul totiž poměrně komplikovanou soudní cestou žádal o zrušení závazků a ukončení spolupráce „firmy Beatles“. Tyto třenice a soudní líčení vedly mimo jiné k tomu, že rozzuřený Lennon po ustavení soudního dohledu na Apple Corp. zajel k McCartneyově domu a prohodil mu oknem dvě cihly…

Rozpad Beatles byl pochopitelně prvořadou senzací, ještě téhož dne vyšla speciální vydání novin většinou s titulky Paul se trhl od Beatles. Ačkoliv se o napjatých vztazích vědělo, málokdo čekal, že se situace vyvrbí tímto směrem. Právě rivalita mezi Johnem a Georgem na jedné straně a Paulem na druhé znemožnila případné, třeba jen epizodní setkání na jednom pódiu. A tak si skuteční fanoušci mohou poslechnout sólové LP bubeníka Starra nazvané RINGO! z roku 1973, na které si své někdejší kolegy pozval – složili mu písně a dokonce s ním natáčeli, jen nikdy všichni čtyři v jedné nahrávce.

Témata: Beatles The Beatles