Šokující odhalení: Šikana u Václava Noida Bárty!

Václav Noid Bárta zavzpomínal v rozhovoru pro týdeník Sedmička na dětská léta. Jak vidno, některé nepříjemné vzpomínky se mu ani po desítkách let nepodařilo vytěsnit z hlavy. „Ve dvanácti letech jsem byl opravdu hodně šikanovanej,“ svěřil se osmatřicetiletý zpěvák.

„Mlátili mě, dokonce se to dostalo i na policii a vyšetřovalo se to,“ pokračuje Bárta. „Od té doby to ale bylo ještě horší, protože parta těch násilníků začala říkat, že jsem bonzák a práskač,“ vysvětluje oblíbený zpěvák. „Šikana stejně pokračovala dál a já nevěděl, co s tím mám dělat,“ dodává.

Dnes by asi málokdo tipoval, že svalnatý zpěvák býval obětí šikany. „Začal jsem cvičit a pracovat na sobě. Po nějaké době za mnou přišel zase jeden frajer a zkusil to znovu, ale to už jsem byl připravenej a dal mu přes držku,“ vzpomíná Noid. „Pochopil jsem, že jediná věc, jak se šikany zbavit, je začít pracovat sám na sobě. Ať už se jedná o sebevědomí, nebo sport,“ říká.

Bárta byl přitom obětí šikany prakticky od nástupu na základní školu. „Začalo to už v první nebo druhé třídě. Tam jsem se s tím setkal poprvé, když mě učitelka nechala kvůli tomu, že byla komunistka a my jsme byli rodina víc na Západ, se před všemi ve třídě počurat,“ prozradil zpěvák. „Bylo to docela hnusné,“ hodnotí to s odstupem času.

„Pak jsme se s rodiči přestěhovali do Klánovic, kde jsem myslel, že to skončí, ale byly tam různé skupinky dětí, které mě také začaly napadat, protože jsem byl jiný, byl jsem v té skupině nový a byl jsem z muzikantské rodiny, což nebylo úplně zvykem,“ popisuje Bárta. Tehdy se prý opakovaně rval.

„Jednou to dokonce dopadlo tak, že jich bylo fakt hodně a dostal jsem namláceno před obchoďákem, kde naštěstí vyběhly prodavačky a zachránily mě. To už bylo takové větší. Máma s tím šla na policajty, kteří to řešili, ale jak už jsem říkal, tím se to ještě zhoršilo,“ líčí Noid své tehdejší útrapy.

Dnes už je sám rodičem čtyřleté dcery Terezky, která se naštěstí šikaně vyhýbá. Co kdyby na to ale jednou došlo? „Stoprocentně bych to neřešil sám, tím spíš, když je takhle malinká,“ tvrdí Bárta. „Je vždycky lepší s tím zajít za někým, kdo se tím zabývá, třeba za nějakým specializovaným dětským psychologem,“ uzavírá debatu na toto téma.

Témata: Václav Noid Bárta