Čas letí a z Luďka Soboty je osmdesátník. Právě dnes slaví oblíbený herec a komik kulaté narozeniny. A protože se v posledních letech spíše stáhl do ústraní, je o to pochopitelnější, že se při této příležitosti rekapituluje.
Sobotovy začátky jsou spojené se severními Čechami, první příležitost dostal v ústeckém kulturním domě. Rychle ale přešel do Kladivadla a v roce 1968 mu "hodil lano" Jan Schmid z Ypsilonky. Za čtyři roky se v Liberci prosadil jako komik i jako spoluautor.
Tehdy ho také viděli Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem, kteří mu pak dali hlavní roli ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Nesmělý mechanik, žijící šťastně podle zaručeně vědeckého kondiciogramu, sice nebyla Sobotova první role před kamerou, díky ní ale na plátně prorazil.
Podobné popletené figury pak hrál častěji - a úspěšně. Stačí vzpomenout filmy Zítra to roztočíme, drahoušku...! a jeho pokračování Co je doma, to se počítá, pánové... nebo Jen ho nechte, ať se bojí.
V 70. a 80. letech výrazně zářila i Sobotova divadelní hvězda, od roku 1973 totiž hrál v Semaforu. Tam strávil Luděk Sobota 17 sezón, které lze označit za zlatou éru jeho komiky. Právě v Semaforu s přispěním režiséra Jána Roháče dotvořil sobotovskou figuru poplety. Scénky Šimka, Soboty a Nárožného byly nezapomenutelné.
Úspěch Sobotovy komiky neskončil ani poté, co Petr Nárožný odešel v roce 1980 za charakterními rolemi do Činoherního klubu. Sobota se Šimkem vymýšleli fóry, dialogy, napsali několik divadelních komedií i oblíbených semaforských Návštěvních dnů.
Témata: Luděk Sobota