Vladimír Pucholt. Herec, který vystudoval medicínu v zahraničí, slaví 80. narozeniny

Před kamerou se Pucholt objevil už jako desetiletý kluk v režimní agitce Konec strašidel, jeho hvězdnou kariéru ale odstartoval až o deset let později Miloš Forman. Nejprve to byl nenápadný muzikant a fanoušek motocyklů Vláďa z filmové povídky Kdyby ty muziky nebyly (1963), následovaný Formanovým celovečerním debutem Černý Petr. V něm se Pucholt objevil v drobné roli učně Čendy, který v jedné z hercových nejslavnějších scén vysvětluje rozdíl mezi "ahóój" a "hoj".

Vyvrcholením Formanovy spolupráce s Pucholtem se staly Lásky jedné plavovlásky (1965), ve kterých konečně dostal větší roli klavíristy Mildy. Nevědomý nápadník naivní Anduly v podání Hany Brejchové se do paměti diváků zapsal dvěma nezapomenutelnými postelovými scénami (se stahováním rolety a přetahováním se o peřinu s rodiči). Do zlatého fondu kinematografie přispěl i díky Ladislavu Rychmanovi, v jehož muzikálu Starci na chmelu (1964) ztvárnil Pucholt romantického Filipa na chmelové brigádě.

Na dlouho poslední Pucholtovou rolí v českém filmu byl horlivý příslušník Veřejné bezpečnosti v komedii Svatba jako řemen (1967) režiséra Jiřího Krejčíka. A jeho výroky "Co, co, co?" nebo "Proč nás lidi nemaj rádi?" zlidověly, podobně jako předtím ty z Černého Petra. Krejčík Pucholtovi nabídl i roli Halibuta ve filmové verzi Pensionu pro svobodné pány (Pucholt ji hrál už v Krejčíkově inscenaci v Činoherním klubu), nakonec ji ale dostal Jiří Hrzán.

V té době už byl totiž Pucholt pevně rozhodnutý emigrovat. "Věděl jsem, že musím odejít, a jestliže bych to udělal po natočení filmu s Vámi, vystavil bych Vás velkému podezření a asi bych znemožnil promítání tohoto filmu doma i v zahraničí. Chci studovat medicínu, čeká mě asi osm let každodenní tvrdé, většinou nudné dřiny za nevalných finančních podmínek. Věřím, že to dokážu," napsal v dopise Krejčíkovi z anglického exilu.

Jeho začátky v Británii nebyly lehké, uklízel byty, později dostal místo laboranta v nemocnici - to vše s cílem stát se lékařem. Doma v Československu mu tuhle kariéru znemožnil rodinný původ, jeho otec měl totiž před únorem 1948 advokátní praxi. Ve věku, kdy ostatní studia medicíny opouštějí, se Pucholt nakonec zapsal na univerzitu v Sheffieldu, kde ovšem nejprve absolvoval intenzivní roční kurz fyziky, chemie a zoologie, určený pro starší uchazeče.

Studia absolvoval i díky finanční podpoře slavného britského spisovatele Johna le Carrého, ke kterému jej uvedl neméně slavný režisér a československý rodák Karel Reisz. I když byl proslulý autor špionážních románů zpočátku skeptický, že by se herec mohl stát lékařem, nakonec se to Pucholtovi podařilo a peníze mu jako úspěšný lékař vrátil. Le Carrého navíc po letech inspiroval k vytvoření postavy Issy, syna čečenské matky, který chce studovat medicínu v Hamburku, v románu Nejhledanější muž.

Už na univerzitě Pucholta zajímala pediatrie a dětskému lékařství se věnoval jak v Anglii, tak v Kanadě, kam s manželkou Rosemary a dvěma malými dětmi odešel v začátkem 80. let. Usadili se nejprve v Torontu, kde Vladimír pracoval v nemocnici a později, po pár letech strávených v městečku North Bay, se tam stal šéfem novorozeneckého oddělení. Také si otevřel soukromou praxi. U pacientů byl oblíbený, jen svobodomyslné Kanaďany někdy překvapil svým trochu přehnaným důrazem na čistotu.

Po listopadu 1989 začal občas jezdit do Čech, objevil se před kamerou v Návratu ztraceného ráje Vojtěcha Jasného a v roce 2011 se vrátil i na jeviště ve hře Pavla Landovského Hodinový hoteliér (Josef Abrhám mladší k tomu natočil i film). V dubnu 2018 přijel jako hlavní host spolu s hercem Janem Kačerem na festival Bystřické filmové jaro v Bystřici pod Hostýnem na Kroměřížsku, kde promítali filmy, ve kterých oba hráli.

Témata: Vladimír Pucholt